Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov si nedávno v jedněch švédských novinách postěžoval na to, že pobaltské republiky měly tu „drzost“ a vstoupily do Severoatlantické obranné aliance. Já se jim ovšem nedivím.
Nehorázná byla především slova Lavrova, který vyhrožoval sousedním zemím. To platilo pro Švédsko a Finsko, které uvažují o vstupu do NATO. Dlouhodobým terčem ruských provokací jsou také Litva, Lotyšsko a Estonsko. Ruský ministr jako téměř vždy lže! Namátkou mohu uvést porušování vzdušného prostoru pobaltských zemí ruskými letadly, zločinné vměšování se do nezávislosti lotyšské justice v případě ruského vraha z II. světové války, vyprovokování násilností v estonském hlavním městě v Tallinu v roce 2007, zadržení litevské rybářské lodi v mezinárodních vodách v minulém roce, zneužívání monopolního postavení při dodávkách plynu a ropy a další provokace. Rusko také pořádá vojenské manévry, při kterých nacvičuje jaderný útok proti stále neutrálnímu Švédsku a obsazení Pobaltí.
A já se ptám, jaký udělalo Rusko vstřícný krok vůči Pobaltí, aby zdejší země nemusely do NATO vstupovat? Žádný! Garantovalo jejich nezávislost? Nikoliv! Místo toho se z Kremlu ozývaly a stále ozývají blouznivé hlasy o rozpadu Sovětského svazu jako o největší geopolitické chybě 20. století. Kdyby Rusové řekli jasně, ano, my respektujeme nezávislost a Litvy, Lotyšska a Estonska a chceme s nimi mít dobré sousedské vztahy, bude klid. To neudělali a místo toho opakovaně provokují, jako v případě Litvy, která když postavila mimo zákon nacistické a komunistické symboly, tak ji Gazprom najednou prudce zvýšil ceny plynu.
Proti takovému nevyzpytatelnému sousedovi je třeba si v případě nutnosti zajistit pomoc a tou je členství v Severoatlantické alianci. To plně chápu, a NATO už dalo jasně najevo, že případný ruský útok proti pobaltským zemím, bude mít pro Moskvu velmi těžké následky. Západ se tak poučil z hrubé chyby v roce 1938, kdy zločinci Hitlerovi vydal malé Československo a odmítl oběti ohrožované násilnickým sousedem přijít na pomoc. A to je dobře, protože malé Pobaltí nyní pro změnu čelí zločinci Putinovi.
Jako pokrytečtí se jeví stoupenci Kremlu, kteří v případě Sýrie tvrdí, že tamní pobyt ruských vojsk na žádost diktátorské Assadovy vlády je v pořádku, protože ta je legitimní. Na druhé straně jim ale vadí americká armáda v Pobaltí, která je tam na rovněž pozvání legitimních demokraticky zvolených zdejších vlád, což je vlastně srovnatelná situace. Tak kde je problém? Navíc, kdyby se Rusové chovali slušně, pobaltské republiky by neměly důvod zvát si na svoji obranu Američany a další armády NATO.
