Brexit: Nebouchám šampaňské a ani nebrečím

K rozhodnutí Britů opustit Evropskou unii je třeba přistupovat pragmaticky, demokraticky si to odhlasovali, tak jim přejme hodně štěstí. Nicméně je jasné, že Angličané zadělali na rozpad Velké Británie a samostatnost Skotska.

Člověk má nejdříve hledat chyby sám u sebe, než je začne nacházet u druhých. A tak i Evropská unie by se měla zamyslet nad tím, proč tak britští voliči hlasovali.  Zda to nebylo rovněž kvůli nesmyslnému byrokratickému šikanování národních států a vymýšlení nesmyslů typu zákazu igelitových tašek v době, kdy existují daleko vážnější problémy, jako například imigrace. Já jsem pevně přesvědčen, že je to také jeden z mnoha důvodů ostrovního hlasování.

Jsem ovšem rád, že většina českých politiků se chová rozumně ve stylu, nejde o žádnou tragédii a výsledky plebiscitu respektujme. „Tvrzení, že výsledky referenda jsou nezávazné, je nesmyslné. Politici musí akceptovat jeho výsledky, protože většina britských voličů hlasovala, tak jak hlasovala. Velká Británie se rozhodla vystoupit z EU a v dalších měsících se ukáže, zda to byla dobrá volba,“ řekl europoslanec Tomáš Zdechovský.

Lidové hlasování o setrvání Velké Británie v EU ovšem potvrdilo, že tato země je rozdělena.  Anglie hlasovala pro odchod, Skotsko a Severní Irsko pro setrvání v Unii. A Skotové už se dali slyšet, že brzy vyvolají nový plebiscit o nezávislosti, protože oni chtějí zůstat v Evropské unii. A je velmi pravděpodobné, že tentokrát by jim to vyšlo. Takže by vznikly nezávislá Anglie a Skotsko, Severní Irsko by se pro změnu mohlo spojit s Irskou republikou. Ale nebyla by to žádná novinka. Skotsko bylo nezávislé de iure až do roku 1707, kdy zanikl samostatný skotský parlament. Je docela reálné, že by se mohla opakovat situace z let 1603 – 1707, kdy Anglie a Skotsko byly spojeny pouze osobou panovníka a tvořily tak personální unii.

Ale neviděl bych v tom žádnou katastrofu. V devadesátých letech minulého století se rozpadly Československo a Jugoslávie a také jsme to přežili. Já po společné zemi sdílené se Slováky vůbec netruchlil, protože obnovení samostatného českého státu jsem bral za návrat k normálu a historické tradici. Naopak vznik Československa stejně tak Jugoslávie v roce 1918 považuji za omyl dějin, protože vznikly státní útvary složené z částí, které předtím spolu neměly nic společného. To se týkalo spojení Českých zemí se Slovenskem a Srbska s Chorvatskem, Slovinskem a dalšími.

A mnozí jejich obyvatelé měli často i oprávněný dojem, že je Češi respektive Srbové utiskují. A nutno říci, že částečně právem. Češi se dlouho bránili autonomii Slovenska, Srbové pro změnu Chorvatska. A proto Češi a Srbové by měli být k sobě kritičtí, že rovněž oni svým chováním výrazně přispěli k rozpadu zmíněných zemí. Stejně jako je bezpochyby také vina Bruselu na Brexitu.

Navíc Slovinsko a Chorvatsko vyhlásily nezávislost na Jugoslávii legitimně po referendech, které jim k tomu daly souhlas. Je proto pokrytecké od některých jedinců dovolávat se hlasu lidu v případě Brexitu nebo Krymu, ale upírat zároveň právo na lidové hlasování Slovincům, Chorvatům, Černohorcům, Litevců, Lotyšům, Estoncům a dalším.

A tak i pro Evropskou unii by mělo být britské hlasování výstrahou, důvodem k zamyšlení, pokoře a podnětem k reformě.  

Výsledek Brexitu ale rozhodně není koncem světa. Co se týče bezpečnosti v Evropě, tak od toho není EU, ale NATO, jehož Velká Británie zůstává členem. A podle nedávného průzkumu veřejného mínění 56% Čechů souhlasí s naším členstvím v Severoatlantickém společenství, proti je 27%, čili menšina.  

V každém případě my musíme zůstat bez ohledu na výsledky britského unijního hlasování hrdými Čechy. Uvedu vlastní příklad z víkendových Slavností Pětilisté růže v Českém Krumlově, kde jako už tradičně jsem byl v renesančním kostýmu ušitém podle vzoru Viléma z Rožmberka. Jsem na ulici a najednou mě nějaký Rus, tedy hlavně vidlák, chytl za ruku, a že se mám s ním vyfotit.  No, v civilizované společnosti je slušné nejdříve pozdravit a pak poprosit. Ale takové buranství jsem si nenechal líbit. Vžil se do role a zakřičel. „Co si dovoluješ vztáhnout ruku na jeho milost urozeného vladaře domu rožmberského Viléma ty sprostý pacholku. Je.al k.r.u Tvoji mateř potvorníče zvyjebený. Stráže, chopte se ho.“ To už ke mně přibíhali dva halapartníci, kteří stáli nedaleko, Rus se mezitím ztratil. Jeden ze zbrojnošů se mě ptal, „jste v pořádku Vaše vladařská milosti?“  Odpovídám, „Ano mí zbrojní pacholci, akorát jakýsi člověk z toho divošského a barbarského národa kdesi na východě se opovážil na mě vztáhnout ruku. Za to, že Pánu svému na pomoc jste přispěchali, vás bohatě odměním.“ Inu, člověk se v takové situaci musí chovat sebevědomě, ale je zároveň dobré neztratit smysl pro humor. A na závěr si zaparafrázuji Františka Palackého. Byli jsme i před Brexitem, budeme i po něm.