S muslimskými vrahy nemějme slitování, vzorem nám jsou křesťanští hrdinové

Brutální ubití katolického duchovního fanatickými islamisty při mši svaté je mimořádně podlý čin. Tohle už nesmíme dále přehlížet. Katolíkům bychom měli děkovat za obranu proti agresivnímu islámu a ne jim házet klacky pod nohy.  

„Zavraždění katolického 86letého kněze v kostele ve francouzském Saint-Étienne-du-Rouvray je hnusný odporný zločin, který musí být stejně tvrdě potrestán. Ti, kdo nejsou humánní ve svých skutcích, si nezaslouží od nás ani kapku humanity,“ odsoudil brutální vraždu europoslanec Tomáš Zdechovský.

S těmito slovy nelze než souhlasit. Nestačí však jen lítost, ale musí následovat činy.  S islamistickými radikály nelze mít slitování, v parafrázi na svůj velký vzor Winstona Churchilla říkám. „Musíme je bít na moři, ve vzduchu a na souši.“ Zločinci musí mít strach z následků svých činů. A mimochodem takovou skvělou osobnost, jakou bezesporu byl tento britský politik, bychom v současnosti moc potřebovali.

Shodou okolností nyní čtu velice zajímavou knihu francouzského historika Jeana-Paula Rouxe Střet náboženství s podtitulem Dlouhá válka mezi islámem a křesťanstvím (7 – 21. století). Moc si vážím těch, kteří pomohli zastavit vlny islamistických nájezdníků valících se  na Evropu. Ať už to byli franský panovník Karel Martel, který v roce 732 zasadil arabským agresorům drtivou porážku v bitvě u francouzského Poitiers nebo byzantský vládce Lev Isaurský, jenž v letech 717 – 718 odrazil muslimský útok proti Konstantinopolu a způsobil oblehatelům velké ztráty. Jeho čin není tak známý jako ten Martelův, nicméně měl velký význam. Tím, že už v osmém století zabránil dobytí hlavního města Byzance, zachránil východní Evropu, která v té době většinou nebyla ani pokřesťanštěna, před islamizací.

Křesťané a zvláště katolíci svoji vírou a z ní pramenící odhodlání nakonec v tvrdých bojích odrazili islamistické nájezdy na Evropu. Je třeba přehodnotit i křížové výpravy do Svaté země. Jejich účastníci přišli osvobodit oblasti drahé všem křesťanům, která jim před arabskou okupací patřila. Navíc tuto akci vyprovokovalo i předchozí vraždění křesťanských poutníků, kteří putovali do Jeruzaléma a na další svatá místa, fanatickými muslimy. A proto i jeden z vůdců první křížové výpravy, která v roce 1099 dobyla Jeruzalém, Godefroy de Bouillon si zaslouží velkou úctu jako hrdina boje proti islamistům.

Katolická církev toho obecně pro lidstvo více dobrého než zlého udělala, což potvrdil i protestant František Palacký. Proto bychom se měli soustředit na velké nebezpečí, které našemu kontinentu od radikálního islámu nyní hrozí a přestat s nesmyslným proticírkevním bojem (takové snahy v historii vždy skončily krachem) v podobě pokusu o zavedení daně z náhrad za církevní restituce. Každý, kdo v současné době šíří nenávist vůči katolické církvi, je objektivně spojencem islamistických hrdlořezů vraždících v Nice a jinde.