Ten se tenkrát zúčastnil bojů na Golanských výšinách jako mladý poručík a velitel tankové čety. Zpočátku je sice Syřané překvapivým úderem zaskočili, ale ti nakonec prohráli. „S našimi tanky jsme se dostali až asi třicet kilometrů před Damašek. Pak Syřané spustili hrozný řev, a zoufale volali o pomoc. A nám Američané nakonec zakázali dobýt jejich hlavní město. Ale nám to nevadilo, hlavně, že jsme zvítězili,“ řekl Avrami.
Pak ovšem zvážnil. „Když jsme pak znovu obsadili zpátky původně ztracená území, viděli jsme také naše mrtvé kamarády. Mnozí z nich měli vypíchané oči, rozpáraná břicha, uřezané uši a nosy a dokonce i genitálie. Takže byli zajati Syřany a potom zavražděni. Byla to hrozná zvěrstva. V Sýrii tenkrát vládl Háfiz Asad, otec jejich nynějšího diktátora Bašára. A jak se říká, jaký otec, takový syn. Proto varuji, před Syřany buďme ostražití. Oni byli a jsou daleko nejhoršími nepřáteli Izraele. S Jordánci a Egypťany jsme se dokázali domluvit a uzavřít mír. Se Syřany ne, ale není to naší vinou. Oni nás nenávidí a rádi by nás zničili. Jenom naše síla a jejich strach, že by v případě dalšího přepadení Izraele dostali znovu pořádnou nakládačku, jim v tom brání,“ míní plukovník.
Já jenom dodávám, že Sýrie v letech 1948 – 1967 opakovaně ostřelovala území Izraele z Golanských výšin a rovněž na svém území ukrývala nacistické válečné zločince, mimo jiné i Aloise Brunnera, který je zodpovědný za smrt 130 tisíc Židů. Ten se dokonce přátelil se samotným Háfizem Asadem.