Režisér Václav Marhoul nechal na tomto díle kus svého života. Obětoval mu všechno. A výsledek stojí za to. Je to fascinující podívaná o malém chlapci, který shodou nešťastných okolností, když mu zemře teta, ke které ho rodiče schovali právě před válkou, si válečných hrůz užije dokonale a film to skvěle podává.
Stellan Skarsgard s režisérem Václavem Marhoulem (vpravo) při natáčení filmu Nabarvené ptáče (iDNES,cz)
Já, když jsem na něj šel, tak měl trochu obavy, že to bude příliš drsné i na mě, a to vydržím docela dost. Ale nebylo to tak hrozné, ty drsné scény jsou spíše naznačovány, Jsem rád, že film má skvělé obsazení, hrají v něm například hvězdy Stellan Skarsgard nebo Harvey Keitel a další.
Já obecně obdivuji lidi, kteří mají své sny, plní si je a jdou za nimi. A to režisér Marhoul dokázal. Jiný by to vzdal už na začátku, protože by považoval za nemožné získat filmová práva. Václav Marhoul to dokázal a vyvinul obrovské úsilí, aby získal peníze a také je sehnal. Výsledkem je skvělé dílo, které uspělo i na mezinárodních festivalech (např. v Benátkách, kde se snad už dvacet let žádný český film nepromítal) a postoupilo do užší oskarové nominace. Námitky ohledně slabé návštěvnosti neberu. Je možné, že na Nabarvené ptáče nyní začnou chodit lidé v Česku a na jaře má film přijít do americké distribuce, takže počet diváků ještě jistě naroste. Napadá mě rovněž takové přirovnání s malířem Vincentem van Goghem, který za svého života prodal asi jediný obraz, lidé jej tenkrát neuznávali, avšak v současnosti jsou jeho malby velice ceněny. Nabarvené ptáče je nadčasové dílo, které bude v budoucnosti rovněž po zásluze doceněno.
Smutné jsou až některé silně nenávistné reakce k faktu, že Nabarvené ptáče získalo Českého lva za nejlepší film a Václav Marhoul za nejlepší režii. Myslím si, že pan Marhoul je nad věcí a urážky od lidí, kteří v životě nic nedokázali, jej mohou nechat chladným. Takoví kritici mu nesahají ani po kolena.