Čísla mluví jasně, socialistické zdravotnictví pokulhávalo za Západem

Nemá cenu se hádat, jak to vypadalo v jednotlivých nemocnicích, ano, i za bývalého režimu si některé vedly slušně. Ovšem každou problematiku je třeba hodnotit v globálu a ten pro komunistické zdravotnictví příznivý není.

Je potřeba místo emocím dát průchod faktům. Rovněž si musíme uvědomit, že medicína učinila za 30 let od pádu komunistů významný pokrok, a tak pouhé číselné srovnání by nebylo objektivní. To koneckonců bylo výsadou soudruhů, že se často poměřovali s první republikou a jaksi zapomínali na obecný civilizační pokrok.

Nabízím tedy objektivní příměry v čase. Srdce patří k nejdůležitějším lidským orgánům, tak se podívejme jak si v tomto ohledu vedlo československé zdravotnictví za komunistů. Renomovaný český kardiochirurg profesor Jan Pirk uvedl, že v druhé polovině osmdesátých let se v Česku provádělo cca 150 kardiochirurgických operací na milion obyvatel ročně, v západní Evropě a USA pak 700 až 800 na milion obyvatel ročně. V současné době toto číslo činí v obou případech asi tisíc za rok, z čehož je vidět, jaký skok dopředu jsme v této oblasti dokázali.

Česko si za socialistické éry nevedlo dobře ani v perinatální, tedy porodní a časné novorozenecké úmrtnosti do sedmého dne po porodu. V článku Vývoj perinatální úmrtnosti v ČR, o tom zasvěceně píši autoři prof. MUDr. Zdeněk Štembera, DrSc., MUDr. Petr Velebil, CSc. z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí

Uvádějí, že v roce 1976 byla u nás perinatální úmrtnost 19 ‰ a do roku 1989 došlo k jejímu poklesu až na 9,9 ‰. To ovšem ze světového hlediska nebyl žádný úspěch, protože lepší výsledky vykazovalo stále 23 vyspělých zemí, takže jsme tenkrát obsadili podprůměrnou 24. příčku ve světovém žebříčku. V současné době činí perinatální úmrtnost v ČR kolem 3 ‰ a naše země se v tomto pohledu zařadila do první desítky nejlepších na světě.

Důležitým měřítkem pro úroveň zdravotní péče je tzv. střední délka života. Fakta, která uvádí v knize Sovětizace sociálního státu Jakub Rákosník jsou neúprosná. Zatímco na začátku šedesátých let jsme na tom byli zhruba stejně jako na Západě, tak v letech 1964 až 1989 se toto číslo u nás zvýšilo u mužů o pouhých 0,3 roku u žen pak o 1,8 roku, kdežto třeba v USA o 4,7 a 4,9 let. Tak tomu bylo ve většině případů a Češi a Češky se tak dožívali v průměru o pět let nižšího věku než lidé v hospodářsky vyspělých zemích. Je faktem, že za tuto skutečnost mohla nejen horší úroveň zdravotnické péče, ale také třeba nepříliš zdravá strava a nedobrý stav životního prostředí.

Tohle jsou čísla ze statistik, která dokazují, že české respektive československé zdravotnictví za vyspělými zeměmi zaostávalo. To, že komunisté tvrdili opak, na skutečnosti nic nemění.