Povídal, ty Honzíku, ty se zajímáš o Rusko, tak já Ti něco řeknu. Bylo to asi v roce 1975 a my byli na zájezdu v Rusku. A hráli tam také přípravný zápas proti Traktoru Čeljabinsk jako my český manšaft proti ruskému. No, a já zachytal fantasticky a my vyhráli 2:1. Vychytal jsem ji, co se dalo. Jenomže oni, to nezkousli. Plivali na mě, nadávali do fašistů, byli to holt rusáci. Oni neuměli prohrávat, kdyby nás rozdrtili, tak pro ně budeme molodci, braťja apod. Ale, jelikož prohráli, tak se chovali hnusně a odporně.. Něco takového jsem nikdy předtím, ani nikdy potom nezažil.
Takže ze strany tehdejšího Sovětského svazu žádné bratrství, ale nenávist. No, to není nic neobvyklého. Mezi námi, Laďa Plánička byl v sedmdesátých letech vynikající hokejový brankař. Odchytal tenkrát asi pět zápasů za Výběr Československého hokejového svazu, což bylo reprezentační béčko, protože mezi nejlepšími byla velká konkurence.
Vím, že se to asi někomu nebude líbit, ale pravdu tím nezmění.