Miloš Zeman by měl být rád, že nebyl popraven za vlastizradu

  Prezident Zeman zřejmě požil víc becherovky, než bylo zdrávo, protože jinak si jeho slova pro rakouskou agenturu APA neumím vysvětlit. Zdůvodnit odsun Němců tím, že za první Československé republiky volili Konrada Henleina, dopustili se vlastizrady a mohli být rádi, že nebyli odsouzeni k trestu smrti, je mimořádná hloupost. V tom případě by se stejně muselo naložit i s voliči komunistů, protože jsou to permanentní vlastizrádci.  

Nemusí se nám to sice líbit, ale Sudetoněmecká strana (SdP) byla v předválečném Československu legální politickou stranou a jako taková kandidovala ve volbách. To, že ji mnoho sudetských Němců volilo jak v parlamentních volbách v roce 1935 a ještě více pak v obecních volbách v květnu a červnu 1938 nebylo, není a nemůže být trestným činem.

Je jasné, že šéf SdP Konrad Henlein usiloval o rozbití Československa, nicméně až do zhruba poloviny roku 1938 se jeho strana otevřeně nehlásila k odtržení českého pohraničí a jeho připojení k Hitlerovu Německu. Pokud by tomu tak bylo, pak by musela být zakázaná a to se nestalo. Představitelé SdP pouze žádali širokou autonomii pro německý národní kmen a svobodu přihlášení se k nacistickému světovému názoru (viz tzv. Karlovarský program z dubna 1938).

V každém případě hlas pro legální politickou stranou v demokratických volbách nemůže být trestným činem. V opačném případě bychom mohli soudit za vlastizradu komunisty a jejich příznivce, protože proti vůli drtivé většiny lidí zaprodali stát zaostalému bolševickému Rusku, čímž způsobili smrt tisíců nevinných lidí a zavinili obrovský morální, ekonomický a kulturní rozvrat českých zemí. Vzato do důsledků i Miloš Zeman by mohl být odsouzen a popraven za vlastizradu.

Násilný transfer obyvatelstva pouze na základě etnické příslušnosti je nepřípustný. Žádná slušná země nemůže prosazovat princip kolektivní viny vůči skupině obyvatel. To, že to dělali nacisté a komunisté nesmí být omluvou, protože pak klesáme na jejich zvířecí úroveň. Právo demokratických států zná pouze trestání konkrétních viníků nezávislým soudem.

K této problematice je možné říct, ano, ze současného pohledu je něco takového nepřípustné. Nicméně je nutné vžít se do tehdejší situace. Celá Evropa měla možnost se na konci války v roce 1945 seznámit s nacistickými zločiny. Lidé viděli v kinech otřesné záběry ubohých a zmučených vězňů v koncentračních táborech, Češi byli svědky tzv. pochodů k smrti, kdy nacisté přesouvali přes naše území vězně z koncentračních táborů, což byly špinavé a otrhané ploužící se kostry. Hlavně příslušníci SS ještě v posledních dnech války povraždili v českých zemích stovky civilistů včetně žen a dětí. Navíc v roce 1938 po anexi Německem docházelo v Sudetech k vyhánění Čechů a rovněž k ničení jejich majetků. Když k tomu připočteme ještě vypálení Lidic a Ležáků, nacistickou perzekuci Čechů po celou dobu protektorátu, tak máme ve výsledku obrovskou pochopitelnou nenávist vůči všemu německému a příčinu poválečného odsunu. To navíc nebylo jenom české specifikum, ale celoevropskou záležitostí.

Je ovšem také jasné, že při odsunu Němců se děla zvěrstva, a často si na většinové sudetské populaci vybíjeli vztek členové tzv. Revolučních gard (lidově přezdívaných rabovacích gard), z nichž mnohým se v lepším případě za války nic nestalo, a v tom horším případě si takto léčili mindrák z kolaborace s nacisty.

Na Zemanově místě bych klidně rakouským novinářům řekl, že i bývalý německý prezident Christian Wulff zdůraznil, že daleko víc zlého udělali Němci Čechům, než tomu bylo opačně, bezdůvodné násilí na Němcích při odsunu bylo špatné, a nakonec hleďme raději do budoucna, protože minulost už nezměníme.