I Češi respektive čecháčci měli svoje „banderovce“

V sobotu odvysílala ČT 24 reprízu Historie.cs, která byla věnována Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), jímž se nesprávně říká Banderovci podle jednoho z ukrajinských vůdců Stepana Bandery. O tomto ožehavém problému diskutovali renomovaní historici profesor Jan Rychlík, David Svoboda a podplukovník Eduard Stehlík. Tito bojovníci za svobodnou Ukrajinu jistě nebyli hrdinové bez bázně a hany, jenomže to samé platí i o Češích z tzv. revolučních gard.

Líbilo se mně, že páni historici nic nezatajovali a přistupovali k tématu objektivně. Některé jednotky UPA se dopustily neomluvitelných masakrů na polských civilistech, to se nedá popřít, jenomže to je jen část pravdy. Pravdou také je, že ruští komunisté zavinili na Ukrajině brutální hladomor, při kterém bylo zavražděno smrti hladem minimálně pět milionů Ukrajinců. Jednotky Rudé armády a ruské komunistické tajné policie NKVD používaly při dobývání vzpurných vesnic na Sibiři bojových otravných plynů i civilistům včetně žen a dětí. Ve srovnání s tím, jsou činy ukrajinských ozbrojenců románem pro nedospělé dívky.

V pořadu dostali prostor i volyňští Češi a jeden z nich řekl, že ho jednou za II. světové války chytl nějaký voják z UPA a když mu řekl, že je Čech, tak od něj slyšel, aby šel v klidu domů, že oni honí jen Poláky. Ukrajinská povstalecká armáda bojovala drsně za svobodu Ukrajiny prakticky proti všem, Rusům, Němcům i Poláků, protože svobodná vlast pro ně byla nejvyšším zákonem a tomu obětovali vše.

Tito odborníci se shodli také na tom, že zločiny banderovců jsou často zveličované a svádí se na ně i násilí, kterého se dopustili jiní, třeba vojáci Rudé armády. Skutečností je, že jejich sotně měly při průchodem Československem na Západ rozkaz používat zbraně jenom v sebeobraně, šetřit civilní obyvatelstvo, naopak chovat se k němu pokud možno přátelsky, a ten většinou dodržovaly. Je doloženo, že ukrajinští vojáci, kteří prošli jižními Čechami do americké okupační zóny v Německu, se žádných zločinů na jejich území proti zdejšímu obyvatelstvu nedopustili.

Historie Ukrajiny je složitá a jeho obyvatelé reagovali v mnoha případech nepřiměřeně na předchozí polský a ruský útlak. Jenomže, můžeme se jim divit? Carský režim v roce 1876 dokonce zakázal na Ukrajině používání ukrajinštiny. V té samé době ovšem existovala v Haliči, která byla součástí Rakousko-uherské monarchie, univerzita s vyučujícím ukrajinským jazykem. A jen tak mimochodem, češtinu nezakázali v Protektorátu Čechy a Morava nai nacisté.

Odpovědi na předchozí útlaky bývají obecně drsné, je ovšem pokrytecké vyčítat je pouze Ukrajincům. Sami Češi nebyli v minulosti o moc lepší. Všichni víme, že po osvobození v květnu 1945 vznikly v českých zemích tzv. Revoluční gardy, který lid výstižněji přejmenoval na rabovací gardy. I jejich členové si po skončené válce vybíjeli vztek na německých civilistech, z nichž většina neměla s nacistickými zločiny nic společného. Mnozí z těchto hrdinů v sobě objevili vlastenectví pro jistotu až 10. května 1945, když předtím v lepším případě byli zticha, v horším pak ze sebe smývali cejch kolaborace. A tak vraždili německé ženy a děti, loupili, znásilňovali.

Než takové kreautury, to už jsou pro mě morálnější ozbrojenci PA, protože se rvali často i v bezvýchodných situacích za svobodu Ukrajiny, kdežto mnozí gardisté si skutečných bojů moc neužili a svoje češství objevili teprve tehdy, když už jim žádné nebezpečí nehrozilo.

Na druhé straně lze z hlediska předhozích nacistických zločinů nenávist Čechů vůči Němcům do jisté míry chápat, ale pochopení je nutné mít ve srovnatelných situacích i pro Ukrajince.