Rudými mafiány ovládané Rusko se hroutí i bez sankcí

Hospodářství Putinovy říše má letos podle prognózy Evropské banky pro obnovu a rozvoj klesnout o hrozivých pět procent. Vzhledem k vnitřním poměrům v Rusku, obrovské korupci a nejistému podnikatelskému prostředí, ve kterém se brutálně likvidují nepohodlné firmy, se nelze divit. Když k tomu připočítáme pád rublu, klesající ceny ropy a ekonomické sankce, pak je jasné, že Rusko nevzkvétá. Stále mu totiž vládnou komunisté a samému Putinovi zločinci v jeho blízkosti nevadí, pokud zůstávají loajální.

Údajné ruské úspěchy jsou totiž především nafouknutou bublinou a připomínají Yetiho. Také o něm všichni mluví, ale nikdo ho vlastně ještě neviděl. Jefim Fištejn to trefně poznamenal v jednom svém výborném komentáři v MF DNES. „Když strčíte teploměr do horkého čaje a pak ho ukážete doktorovi, tak to není na stanovení diagnózy, leda té psychiatrické.“

Rusku vládne Voloďa Velkohubý

Ruský prezident Vladimír Putin by si zasloužil přezdívku Voloďa Velkohubý, protože hlavně slibuje, ale skutky za ním jaksi nejsou vidět. A opět to přesvědčivě dokládá Jefim Fištejn. Realita je totiž tristní, terorismus hrozí Rusku dále (například ve stejný den, kdy byla v Paříži přepadena redakce časopisu Charlie Hebdo, zavraždili muslimští extremisté na Kavkaze dva ruské policisty), zdvojnásobení HDP se za Putinovy éry nekonalo, prudký rozvoj Dálného východu zůstal jenom na papíře a základy velkolepých staveb ruského Silikonového údolí ve Skolkovu zarůstají plevelem. Slibované vymýcení korupce nemá cenu ani komentovat. Cena za kilometr ruské dálnice u Soči se vyšplhala v přepočtu na tři miliardy korun (V ČR cena za kilometr činí 416 milionů Kč a je trvale pod palbou kritiky) a tak se nelze divit, že v Rusku se nové dálnice se prakticky nestaví. Na hlavním silničním tahu mezi Moskvou a Vladivostokem je u Bajkalu asi tisícikilometrový hliněný úsek, který vypadá jak široká polňačka a na němž za dešťů zapadají auta hluboko do bahna. K ruským dálnicím viz http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/evropa/rusko/2545-po-ruske-dalnici-na-novosibirsk/

Rovněž vysokorychlostní železnice jsou dalším příkladem ruského „sněžného muže.“ Zatím se o nich jenom vykládá, ale jaksi se nestaví. Pravda mezi Moskvou a Petrohradem mohou vlaky jet místy rychlostí i 250 km/h, ale ani tato trasa nesplňuje parametry pro světové standardy vysokorychlostních železnic. Jsou na ní totiž úrovňové přejezdy a přes mnohé stanice mohou jet vlaky maximálně stokilometrovou rychlostí. Nyní Rusové slibují postavit asi 700 km dlouhou železniční trať s vysokou rychlostí mezi Moskvou a Kazaní k MS ve fotbale v roce 2018. To se jim však s velkou pravděpodobností nepodaří.

Když jsou totiž státní zakázky v Rusku vysoce předražené a velká část z ceny padne na úplatky, což dokazují paláce kremelských papalášů, na které si ze svých oficiálních platů vydělat nemohli, pak je jasné, že v Rusku se na rozdíl třeba od Číny nové železnice a dálnice prakticky nestaví.

Bývalí bolševici likvidují podnikatele

Někteří jedinci také tvrdí, že zatímco my se prý od svobody vzdalujeme, tak Rusko se k ní přibližuje. Potíže je v tom, že fakta mluví jinak. Podnikáte v Rusku? Pak Vaši firmu mohou kdykoliv zlikvidovat Putinovi komunističtí kamarádi z KGB nebo místní regionální vládci. To dokazuje i případ, který popsal týdeník Echo v čísle 2. Podnikatelka Jana Jakovlevová dovážela do Ruska dlouhá léta bez problému jisté průmyslové čistidlo. To však bylo z ničeho nic nenápadně překvalifikováno na drogu a ona s mnoha dalšími podnikateli skončila ve vyšetřovací vazbě.

Důvod byl prostý. Tento byznys se zalíbil Putinovu kamarádovi z KGB Viktoru Čerkesovi a tak se on a jeho klan ho chtěli zmocnit. Scénář by byl jasný, firmy by byly po vykonstruovaném soudu odebrány majitelům, a Čerkesovci by je koupili za pakatel. To jsou běžné ruské způsoby.

Jenomže v rámci kremelských gangů přecenil své síly, protože zasáhl do sféry vlivu jiného bývalého kágébáka, tehdy šéfa současné KGB zvané FSB Nikolaje Petruševa. Ten zmobilizoval spřízněná média a Jana Jakovlevová byla nakonec osvobozena. Ovšem šílené je, že média začala jednat až na pokyn shora, pokud by ho nedostala, tak měla paní podnikatelka smůlu a skončila by někde na Sibiři v pracovním táboře.

Celá tato kauza měla ještě dohru u nejvyššího a Putin nakonec zařízl oba kohouty, Čerkese i Petruševa. Nicméně nikoliv proto, že páchali zlo, ale „prali špinavé prádlo na veřejnosti“ a to se přece nedělá, správné mafiánské klany řeší takové problémy „uvnitř rodiny“. Putinovy totiž korupce nevadí a lumpárny svých blízkých toleruje, ale nikdo nesmí ohrozit jeho zájmy, pak se stává nepříčetným. Komunisté zkrátka byli pořád zločinci a zůstali jimi i v současném Rusku, i když pod jinými barvami.

Cenzura řádí, zakazuje blogery

Svoboda projevu rovněž dostává v Rusku pořádně na frak. To dokazuje článek z IHNED.cz podle kterého ruská cenzura blokuje 45 tisíc webů, zavřela stránky 317 blogerů a dalších 187 nechala vyšetřovat policii. To je poněkud divná cesta ke svobodě.

A co se týče údajné normálnosti ruské společnosti proti Evropské unii, tak tento mýtus přesvědčivě rozmetal publicista Tomáš Urban v příloze Lidových novin Orientace. I v Rusku platí zákaz kouření v restauracích a kavárnách a po jedenácté hodině večer si v obchodech nekoupíte ani pivo. Od prvního července loňského roku jsou pak v této zemi zakázány výroba, dovoz a prodej krajkových dámských kalhotek. Zajímavá normálnost.

K smíchu jsou mně lidé, kteří v Rusku sice nikdy nebyli, ale nemohou si je vynachválit. Ti, biblicky řečeno neví, co činí. Přitom nadávají, že si údajně vydělají málo peněz. Ty bych rád upozornil na fakt, že v Rusku činí průměrné platy v přepočtu cca 16 tisíc Kč a důchody i přes loňská zvýšení necelých sedm tisíc korun.

Na základě nezpochybnitelných faktů je jasné, že Rusko může sloužit jako vzor pro mafiány a zločince, nikoliv pro normální lidi.