Směřuje Norsko k dětské diktatuře a šlechtění lepší rasy?

Je pro mě nepochopitelné, že pouhý úřad, v tomto případě norská sociálka zvaná Barnevern, má právo odebírat děti rodičům. Mám za to, že tak závažný zásah do života rodiny by měl schvalovat pouze soud. Nicméně v Norsku pozoruji dvě velmi nebezpečné totalitní tendence, které ohrožují tamní společnost. Rozhodně však mezi ně nepatří rozumné fyzické trestání dětí vlastními rodiči. To je naopak k jejich prospěchu.

V Norsku jsem byl před patnácti lety a tato země mě uchvátila. Nádherná příroda, úžasné fjordy, celkem pohodoví lidé a co mě velmi potěšilo, bylo právo svobodného přenocování ve volné přírodě, takže člověk nemusel hledat kempy nebo chaty.  

Jeden z významných českých podnikatelů ve stavebnictví si Norsko rovněž chválí. Na rozdíl třeba od Itálie, když v této skandinávské zemi dá jeho firma nejlepší nabídku, má jistotu, že zakázku získá a také už tady úspěšně působí. Prostě v tomhle jsou Norové féroví.     

O top víc mně vadí tamní sociální politika a pravomoci Barnevernu, které mně připadají děsivé. Jeho úředníci klidně mohou odebrat rodičům dítě kvůli banalitě třeba jen náznaku pohlavku, protože už to prý je nepřípustné fyzické vyhrožování. Evě Michalkové sebrali její dva syny kvůli trestnímu stíhání, které už bylo dávno zastaveno, což potvrdila i norská policie.

Je potřeba se zaměřit na podstatu věci. Tomu však neprospívají prostoduché výkřiky „Norové kradou slovanské děti“. Stejné problémy jako Češi mají v této zemi i Lotyši, Estonci, Švédové a také i samotní Norové, zvláště ti ze sociálně slabších vrstev. A tyto národy opravdu nepatří mezi slovanské.

Hrozba je jinde. Norská sociálka nastolila zrůdný systém, který je nebezpečný ze dvou hledisek. Za prvé de facto podporuje diktaturu dětí. Nejdou ojedinělé případy, kdy potomek vyhrožuje rodičům ve stylu „mamo, tato, jestli na mne sáhnete, tak vás udám sociálce.“ Ti pak mají strach cokoliv svým dcerám či synům vytknout a co z nich pak vyroste, to si snadno domyslíme.

Druhý moment mně připadá ještě horší. A to, že podle znalců norského prostředí se Barnevern zaměřuje především na odebírání dětí z chudších rodin. To mně děsí, protože to nápadně připomíná eugeniku a nacistické pokusy o vyšlechtění dokonalého člověka. Já si nemohu pomoci, ale nějak tam ten závan hákového kříže cítím.

Bude tedy rozumné, když čeští představitelé budou Nory přesvědčovat, že jejich systém je špatný a dětem ani rodičům neprospívá. Respektuji fakt, že každý člověk, který chce žít v cizí zemi, musí respektovat místní zvyklosti, to jistě. Jenomže tato norská praxe odebírání dětí je už podle mého názoru za hranicí normálnosti.

Jsem rád, že čeští politici se o případ paní Michalkové a začali zajímat a dokázali se spojit pro dobrou věc bez ohledu na stranické barvy, jako třeba europoslanci Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) a Petr Mach (Svobodní).