Jak začala naše cesta do rudého otroctví

Toto smutné výročí celkem zapadlo, našel jsem pouze příspěvek historika Jaroslava Rokoského v sobotní příloze Lidových novin Orientace. Před sedmdesáti lety 5. dubna 1945 byl vyhlášen tzv. Košický vládní program, který znamenal naši poválečnou východní orientaci na bolševické Rusko, a začal se tak naplňovat slogan „Se Sovětským svazem přišla bída na zem.“ Nastala cesta do zaostalosti, která naštěstí skončila v roce 1989, kdy se nám toto neblahé dědictví podařilo zničit.  

Před koncem II. světové války se v Moskvě konala jednání mezi zástupci komunistické a nekomunistické emigrace o budoucím uspořádání Československa. Jejich výsledky pak byly vyhlášeny v Košicích a zároveň prezident Edvard Beneš jmenoval novou vládu v čele s proruským kolaborantem Zdeňkem Fierlingerem.

Chybou bylo, že zástupci demokratických politických stran přijeli z Londýna do Moskvy bez vlastního konceptu a tak se za základ jednání vzal komunistický návrh na to, jak to má po válce u nás vypadat.  V praxi to znamenalo totální podřízení se Stalinovu Sovětskému svazu. To bylo ovšem nejen velkou chybou, ale spíše zločinem. Tato cesta nakonec vedla ke komunistickému teroru, tisícím mrtvých, rabovaní našich přírodních zdrojů, hlavně uranu a především velké zaostalosti naší země za vyspělým Západem. Sami komunisté ve svých expertizách přiznávají, že východní blok na svůj západní protějšek ve vědě a technice, snad s výjimkou zbrojního a kosmického průmyslu, nestačil.

Komunistické Rusko mělo být našim vzorem, ale ptám se v čem? V represích, vraždách, v bídě? Ještě na začátku šedesátých let minulého století nastal v tehdejším SSSR hladomor.  Směšné bylo, jak nám za příklad dávali čeští a slovenští soudruzi sovětské zemědělství, které v těch nejúrodnějších oblastech dokázalo vyprodukovat ještě v osmdesátých letech minulého století ani ne třicet metráků oblí na hektar, to byla tak polovina našich tehdejších průměrných výnosů.

České země si po staletí braly příklady z vyspělejších západních zemí. Tak u nás němečtí lokátoři zakládali v třináctém století města, francouzští stavitelé řídili stavby gotických chrámů, v době renesance a baroka u nás působili významní italští architekti. Jedním z nich byl i Anselmo Lurago, který zaučoval své české kolegy a podílel se také na výstavbě pražské barokní perly – malostranského chrámu sv. Mikuláše.

Významné české osobnosti odcházely za poznáním na Západ, kde se seznamovaly s novinkami, které pak zaváděly u nás. Například Tomáš Baťa úspěšně převzal do svých podniků pásovou výrobu, se kterou se seznámil ve Fordových továrnách v USA. Přebírali jsme z vyspělých zemí to, co tam uměli lépe. To bylo v pořádku, normální lidé se odjakživa řídí příklady schopných a úspěšných. Tak je to přirozené. Kulturně a civilizačně jsme odjakživa patřili na Západ a profitovali z něj.

Ovšem od roku 1945 nastala změna, a za vzor nám byli obrazně řečeno dáváni Rusové, kteří toho sami moc neuměli. Do Ruska sice také odcházeli Češi za prací, ale z opačných důvodů než na Západ, tam se chodili učit, na Východ chodili učit. Působili tam jako stavitelé, učitelé, zakládali moderní zemědělská hospodářství atd. Například v 19. století nastalo kdesi na vesnici v carské říši pozdvižení, když Češi hnojili pole. To tam do té doby neznali.

Naše orientace na Východ tedy byla nepřirozená, a proti duchu dosavadního úspěšného vývoje. Zaplatili jsme za ni velkou cenu v podobě technologické zaostalosti. Naše výrobky přestaly být konkurenceschopné na vyspělých trzích, to se týkalo třeba osobních aut, kdy škodovky se sice vyvážely na Západ a občas tam také prodaly, ale jenom díky kvůli velmi nízké ceně, například Škoda 120 se dala v osmdesátých letech minulého stolí v tehdejším západním Německu pořídit za tři průměrné dělnické platy. I přesto však němečtí dělníci dávali přednost dražším a také kvalitnějším západním modelům.

Orientace na primitivní Sovětský svaz nás do roku 1989 přivedla téměř mezi rozvojové země. Je dobře, že se nám tehdy podařilo neblahé košické dědictví zlikvidovat a vrátili se tam, kam patříme, na vyspělý Západ. Jsme sice Slované jako Rusové, ale společně s Poláky patříme mezi vyspělejší západoslovanská etnika a civilizačně a kulturně blíž než Rusové nám jsou Bavoři a Rakušané.