Skandální rozhodnutí norských úřadů o českých dětech

Tak podle verdiktu jakési krajské komise ztrácí Eva Michaláková rodičovská práva na staršího syna a mladší ze sourozenců má být dán k adopci. Toto skandální norské rozhodnutí nesmí projít.

Paní Michalákové byli před několika lety odebráni její synové starší Denis a mladší David. Norský úřad péče o dítě Barnevernet to zdůvodnil podezřením ze sexuálního zneužívání dětí. Policejní vyšetřování nic takového nepotvrdilo, nicméně děti se k matce již nevrátily. Nyní však norská strana přitvrdila a rozhodla, že paní Michaláková má o své chlapce přijít. Proč? Ničeho nezákonného se nedopustila, a nyní má práci ve školce, kde pečuje o děti. Zdůvodnění norských úřadů, že případ medializovala, je nehorázné.

Jsem rád, že česká vláda už v záležitosti dětí poslala do Norska protestní diplomatickou nótu, nicméně v úvahu přicházejí i daleko tvrdší opatření. Europoslanec Tomáš Zdechovský navrhuje vyhoštění norské velvyslankyně, čemuž se dá rozumět, ale česká vláda by v tomto případě měla sáhnout k tomu nejrazantnějšímu kroku, přidělit oběma synům diplomatickou ochranu a odvézt je ze země. Myslím si, že Sobotkův kabinet by měl být v tomto případě rozhodnější. Bohužel zvláště ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová nedělá pro české děti vše, co by měla. Nicméně paní Michaláková by se proti tomuto rozhodnutí měla odvolat k norskému soudu. Je ovšem podivné, že o tak závažném zásahu do rodičovských práv jako je jejich odebrání a adopce dítěte rozhoduje v Norsku nějaká komise a nikoliv soud, jako je to běžné v jiných zemích.

Zaznívají názory, že je třeba respektovat podmínky zemí, kde chce člověk-cizinec žít. Tomu rozumím, ale mám za to, že práva rodičů na výchovu svých dětí patří obecně k západní evropské kultuře a odebírat by se měly jen v mimořádně závažných případech. A to se rozhodně netýká synů paní Michalákové. Byl jsem ve Španělsku a bylo nám řečeno, že tady není zvykem jíst v autobuse a bere se to jako porušení pravidel, a tak jsme to respektovali. Jinde zase není normální opíjet se na veřejnosti, dobrá to je třeba to dodržovat. To beru.

V Norsku není všechno špatné, sympatické je například tzv. právo azylu, které umožňuje lidem přespat jednu noc v přírodě na cizím pozemku. Naše stavební firmy si tam chválí férová výběrová řízení, ve kterých skutečně vyhrává ten nejlepší, na rozdíl od jiných států, které tady raději nebudu jmenovat.

Nicméně podle jistého norského novináře jsou péče o seniory a děti oblasti, kterými se Norové chlubit nemohou.  A to je bohužel pravda.