Náhodou umělá ledvina v závodní nemocnici Vítkovických železáren v Ostravě-Vítkovicích byla k dispozici v polovině srpna 1968 dokonce pro postřeleného vojáka Voloďu Morozova.

Za komunistů bylo také dvoje zdravotnictví. Jedno pro obyčejné lidi a druhé pro straníky. Cesta obyčejných lidí byla: Obvoďák, okresní nemocnice, krajská nemocnice a pak teprve fakultní nemocnice. Cesta lepších straníků: Zvláštní stranický lékař na okrese, vojenská nemocnice v kraji, Ústřední vojenská nemocnice. A korupce bujela ostošest! Protože mnohé léky byly dostupné jen pro soudruhy primaře, kteří je získávali krádeží na mezinárodních seminářích od dealerů, protože se k nám nedovážely!

Bohužel, všechny nešvary komunistického zdravotnictví jsme si přetáhli přes Listopad, protože polistopadoví postkomunističtí papaláši jsou jen překabátění soudruzi éry komunistické.

Kdo si myslí, že dřívější zkratka OÚNZ byla "Okresní ústav národního zdraví", tak se docela plete, protože to znamenalo - Odevzdej Úplatek Nebo Zemřeš.

Ja se tesim, pane Zieglere, co budete psat, az se dostanete do sparu naseho soucasneho zdravotnictvi. Nedejboze, kdyz k tomu budete stary a nebudete mit zastani rodiny. Mozna zjistite, ze od tech bolsevickych casu se zase az tak moc nezmenilo...

ťal jsme do živého a to se mi líbí. Jak jsem již napsal důležité pro posouzení úrovně zdravotnictví je tzv. střední délka života, ta v socialistickém Československu nižší než v kapitalistických státech. Jistě mohou být i jiné důvody, nezdravý životní styl anebo za socialismu silně znečištěné životní prostředí zvláště v některých oblastech.

Profesor Pirk opakovaně popsal socialistické zdravotnictví, které se podle něj vyznačovalo nedostatkem financí, zastaralými přístroji a chybějícími kvalitními léky za Západu. Profesor Pirk také uvedl konkrétní příklad, kdy někdy v osmdesátých letech žádal ministr zdravotnictví o 500 milionů devizových korun, řekli bychom bonů, na dovoz potřebných léků ze Západu, no dostal 250 milionů.

Manželka jednoho známého začátkem osmdesátých let nějakou vzácnou chorobou. V nemocnici jí řekli, že existuje lék, který se vyrábí pouze ve Švýcarsku, ale k nám se nedováží, ať si podá žádost na ministerstvo zdravotnictví, ale ať moc nedoufá, že bude mít úspěch. Pak za nim přišli estébáci, s tím, že ten lék zařídí, když jim on podepíše spolupráci.

Kdysi mi dokonce jedna lékařka jinak členka KSČM a bývalá poslankyně řekla, jak kdysi pracovala v táborské nemocnici a byla v delegaci, která jela do Prahy za premiérem Štrougalem, který byl rodákem z nedalekého Veselí nad Lužnicí, s tím že v nemocnici mají strašně staré EKG za hranicí životnosti a neustále v poruše, tak aby tedy soudruh zařídil nový přístroj. A mohl bych pokračovat.

V r.1988 jsme volali záchranku a doktor dojet totálně opilý a ptal se, co má dělat. Šofér stál venku a kouřil.

Jistě, proč ne. Ale když srovnáte průměr, tak to žádná sláva nebyla. Babička ležela na chodbě, protože v pokojích nebylo místo a čaj k pití roznášeli v 0,7l flaškách od minerálky.

Na jaře v roce 1989 přivezli v neděli dopoledne tatínka mého spolužáka do brněnské fakultní nemocnice U sv. Anny s nějakou těžkou srdeční příhodou. Nikdo si ho tam moc nevšímal, a tak tatínek zemřel. Bylo mu 53 let.

V roce 1983 jsem v Budějovické nemocnici podstoupila celkem náročnou operaci - resekci plicního laloku. Bezplatně, bez úplatku, příkladná péče před i po operaci. Teplé obědy a večeře, mimochodem velmi dobré, hodně ovoce, zeleninové saláty, přes den dostupné mléko a pečivo podle chuti. Propustili mě až po úplné rehabilitaci. Pokud srovnám s hospitalizací mé maminky v tomto století - teplé pouze obědy, večeře studené, zákrok a honem domů. Po pár dnech návrat zpět, jaksi nedoléčeno a trvalé následky bohužel až do konce života. Takže já s vaším paušálním odsouzením soc. zdravotnictví naprosto nesouhlasím.

Tak zeleninové saláty a ovoce za komunistů nebyly ani náhodou. To jsou kecy. Dnes se v nemocnicích vaří daleko líp než za komunistů. V roce 1985 ležela moje maminka v brněnské fakultní nemocnici a jídlo jsme ji nosili nebo si ho musela kupovat.

Pane autore, jak jste přišel na to, že při hemodialýze se čistí ledviny...

protoze by to evidentne potreboval, cistit ledviny na dialyze

Nutno vzít v úvahu časový faktor. I na Západě se nedělaly tenkrát takové zázraky jako dnes. Jako majitel "glaukomu" od r.1985 ale vím jaké byly vyšetřovací metody u nás a jaké třeba ve Švédsku. Bohužel na dovozy moderních zařízení tzv. nebyly peníze. Mohli jsme se více zadlužit jako Maďaři, v RVHP se moc nakoupit nedalo.

Moderní přístroje se ze Západu dovážely, ale akorát pro komunisty do SANOPZů.

Vynikající článek. Ty popisované příběhy.....za to mohou ti lidé kteří chlastali, brali úplatky, nebo komouši? Kdyby je tehdy někdo napráskal, co by se stalo? Pochybuji že nic. V USA první transplantace ledvin na konci roku 54. U nás v 61. Ostudné šestileté zpoždění. Navíc to byl 24 letý kluk, následovala 16 letá holčina. No jo, komouši jak vyšitý. Od začátku transplantací do revoluce přes 5 000 provedených transplantací ledvin. Cca 220 ročně. Vše komouši, nebo komouši odsouhlasení? Dost pochybuji. Jinak v roce 2017 transplantováno cca 250 ledvin. Úžasný posun, ne? V roce 2018 už jich bylo lehce přes 500. Pouze 45 z nich však od živých dárců. Je možné, že komouši neměli tolik " dobrovolných dárců orgánů" ? Jinak ovšem dokonale úderný článek. Takový uvěřitelný. Jen mě udivuje jak ti, kteří se za komoušů narodili mohou ještě dnes fungovat, když měli tak katastrofické zdravotnictví.

V současné době se na dialýzu dostane každý.