První republika měla své molochy, na druhou stranu nikoho neničila ani nepronásledovala. Protože země byla mladá, zjevil se náhle oslavný prezentismus Masaryka, Beneše, politiků z okruhu tzv. Mafie a legií. S tím souvisí praktická nemožnost dosáhnout na úřednická a armádní místa pro mnohé, kteří neodpovídali danému ideovému rámci. Zkrátka, musel se vyhledat ideový základ stůj co stůj, což je pro legitimitu každého režimu zásadní. Ale R-U mělo být, při retropektivě hrůzostrašných událostí 20. století, zachováno.

Knihu jsem nečetl, ale z recenze originálního vydání v Dějinách a současnosti (což není žádný historický bulvár) se daly poznat přinejmenším rozpaky. Mj. je v ní uvedeno: "Přes dílčí zhodnocení archivního materiálu kniha staví především na sekundární literatuře. Je tedy záhada, proč si Heimannová při bádání v českých archivech nevyžádala zasvěcenou radu, co číst..Je zarážející, co všechno v jinak extenzivním seznamu literatury chybí nebo se neodrazilo v poznámkovém aparátu – namátkou lze zmínit klíčové práce Kárníkovy, Klimkovy, Rychlíkovy, Liptákovy, Kuklíkovy a Gebhartovy, Kaplanovy, Křenovy, Brandesovy, Seibtovy, Igora Lukeše, Jana Tesaře, Miroslava Pekníka..."

http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2010/2/o-nesnasenlivosti-cechu-a-statu-ktery-selhal/

Je tedy kniha novátorská tím, že přináší dosud nepublikovaná fakta, nebo budí pozornost spíše hromaděním negativních jevů, které však v naší historiografii nejsou neznámé (ale jsou rozpracovány ne tak prvoplánově, třeba v komplexnějších rozborech s hlubším ponorem do celého středoevropského kontextu atd.)?

Rakouská část habsburské monarchie byla v některých ohledech demokratičtější než první Československá republika. tak si obecní zastupitelstva za Rakouska mohla sama svobodně vybrat jednací jazyk. Také obecní zastupitelstva si mohla za Rakouska svobodně určovat pomístní názvy, jako Husova alej, Žižkovy sady apod. Za první republiky byl nutný souhlas ministerstva vnitra.

Tady souhlasím. Dokonce bych řekl, že v mnoha ohledech předčila Předlitavská část monarchie tzv. tradiční dmeokracie. Británii a Francii před rokem 1914 nepovažuji za výkvět demokracie. Takové brlohy pro chudinu jako v Londýně v Praze či Vídni nebyly. Stát, který má těžký sociální problém, je demokratický jen s.r.o. Problém byl v uherské části monarchie. Výhody využívali. Když měli pomoci, tak bojkotovali. Rozpad R-U započal 12.10. 1918, kdy Uhersko stáhlo svá vojska ze všech front na svou obranu. A vlastně mnohem dříve, když znemožnili veškeré reformy. Hlavně že kecali do takových věcí, jako stavba bitevních lodí, když neuměli nic. Kromě uzenin, guláše atd.

Také je třeba si popravdě přiznat, že více Čechů padlo v řadách rakousko-uherské armády než jich vstoupilo do legií.

Ano, určitě. Původně chtěl bourat monarchii jen málokdo.

Když už jsme u Československa, souhlasím, že Masaryk byl osobností, ale jeho nástupce Beneš byl bohužel slaboch.

Také byl ovšem prezident v nesmírně složité době. Můžeme jen spekulovat, jak by si vedli jiní. Hitler si namazal na chleba Chamberlaina, Stalin Roosevelta.

Československo bylo omylem historie. A také proto se rozpadlo, hlavním viníkem jeho konce byl český šovinismus, který nerespektoval ostatní národy.

V tom případě jsou omylem i všechny ostatní státy.

Knihu jsem měl půjčenou. Recenze teda nic moc. Je to britský úhel pohledu, to je v pořádku. Je ale vidět, že se za těch 100 let moc nezměnilo. Britové nás pořád moc nechápou, v knize je řada věcí, kde nechápu, co tím básník chtěl říct, jsou tam i zjevné nesmysly.

V každém případě nemusím ta naše neustálá sebekritika. Ano, První republika nebyla ideální, udělali jsme chyby. Na straně druhé -

Portugalsko - fašismus

Španělsko - občanská válka podporovaná fašisty i bolševiky

Francie - politický i morální rozklad, zrada spojence

Británie - impérium, které používalo i bojové plyny. Řada přívrženců nacismu - Halifax, Lloyd George

Belgie - umělý stát

Itálie - fašismus

Německo a SSSR - bez komentáře

Polsko - postupně spíše nacionální a autoritářský stát

Maďarsko - autoritářský režim Jugoslávie - silný nacionalismus Bulharsko - autoritářský stát Rumunsko - dlouho opravdový spojenec Švýcarsko - volební právo pro ženy později než v rozvojových zemích. Spolupráce s nacisty, obrovské zisky z utrpení Židů Švédsko - do poloviny války v podstatě kolaborace s Němci Slovensko - mělo by nám lízat zadní část těla Rakousko - autoritářský režim. Pobaltí - postupně autoritářské statky Snad Dánsko, Norsko, Finsko, Nizozemsko - celkem OK, ale také své mouchy.

V Portugalsku nebyl fašismus, ale autoritativní režim.

Slováci měli dvě možnosti. Bud být součástí ČSR, nebo Maďarska. Zvolili menší zlo.

Problém je v tom, že se Slováků nikdo na nic neptal.

Československo, stát který zklamal, především henlainovce, pana Zioeglera a sudetské Němce.

I kdyby se sudetským šlo více na ruku, dopadlo by to stejně. Pomohly tomu hodně i vnější okolnosti - krize, která nejvíce postihla průmyslové Sudety, vývoj v Německu. Stejně by volali - Heim ins Reich ... Českomoravská republika bez Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny by byl asi vhodnější, východ republiky nás stál obrovské prostředky. Ale na druhé straně - vyšší podíl Němců, silnější Maďaři na východní hranici.

Představa švýcarské idyly, resp. vhodnou politikou ji vybudovat i u nás, je naivní. To funguje tam, navíc Němci jsou rozhodující.