Hodnotný článek, karma Kéž by všichni naši prezidenti byli nositeli takových morálních ctností, jako byl právě Emil Hácha. Jsem pro jeho historickou rehabilitaci.

Díky a karma, Jane. Emil Hácha patří do trojice našich největších prezidentů. Masaryk, Havel, Hácha.

S článkem nelze mít problém. Snad jediným "štěstím" pro něj bylo, že na sklonku života trpěl ve vězení těžkou arteriosklerózou a vše kolem něho už nevnímal. Jestli mi něco vadí, pak je to srovnávání s Tisem ve stejné rovině.

Jistě, srovnání s Tisem neobstojí ani náhodou.

Vzpomínám si na lidové plakáty, které v listopadu 1989 byly vyvěšeny po celé Praze.

Jeden z nich byl:

17. listopadu 1939 - Hácha protestoval

17. listopadu 1989 - Hakeš souhlasil.

Omlouvám se za překlep. Mělo tam být "Jakeš souhlasil"

Jakeš v první chvíli souhlasil s brutálním násilím policie proti studentům, zatímco Hácha o padesát let dříve protestoval.

Díky za připomenutí. Je to široké téma "na mnoho blogů", za mě tedy alespoň tolik. Vždycky jsem měl problém s tím, že E. Beneš, který sám podlehl tlaku, možná lépe byl nucen podlehnout tlaku, musel dobře vědět, jakému tlaku byl E. Hácha u Hitlera vystaven. Ve zkratce: Beneš nechal republiku ve stavu, který můžeme nazvat nebránitelným - a co tedy Háchovi zbývalo? Pravda, Beneš Mnichov přijal a později tuto řekněme politickou chybu odčinil; Hácha takovou možnost neměl a zemřel dehonestován. Nemyslím si, že by měl být veleben, ale zasloužil si elementární úctu vzhledem ke všem okolnostem, na nichž měl i Beneš svůj podíl. --- V dalším období mnozí dnešní demokraté ochotně kolaborovali s loutkovým komunistickým režimem, který byl podřízen cizí moci, a nikdo z nich se nedostal po listopadu 1989 do takového opovržení jako po válce E. Hácha. O to víc mě těší první dvě věty perexu blogu J. Zieglera: "Je dobře, že současnost už nenahlíží na osobu protektorátního prezidenta optikou vědomého kolaboranta s nacisty. Tím nebyl v žádném případě." Souhlasím.

Otázka je, dívá se někdo na E. Háchu jako na zrádce? Šel do toho s tím, že se bude snažit něčemu zabránit, což bylo naivní. Pak už to bylo jenom smutné.

Dobrý článek.

Jen pár postřehů. Podle mne Hácha ani tak nepočítal s tím, že by jeho souhlas byl uznán jako neplatný kvůli jeho vynucení, ale spíše počítal s tím, že bude považován za neplatný kvůli tomu, že jako prezident neměl bez právo rozhodovat o vzdání se územní svrchovanosti sám bez souhlasu parlamentu.

Nu a Beneš a jeho postoj k Háchovi? Co je platné, že Beneš prohlásil, že se to nemělo stát, když celou dobu svými projevy z Londýna vytvářel atmosféru na to, aby se něco takového stalo.

A ne, než se někdo zeptá, Beneše opravdu rád nemám.

Zastávám názor, že Emil Hácha by neměl být kvůli své činnosti za protektorátu zatracován a prohlašován za zrádce, protože v roli, ve které se dobrovolně ocitl, to neměl skutečně lehké, na druhé straně by ani neměl být nijak glorifikován, protože žádný národní hrdina to také nebyl. Ta pamětní deska na jeho rodném domě v Trhových Svinách je tak akorát.

Emil Hácha byl nesporně čestný člověk, který se obětoval... a vzal na sebe kříž. Edvard Beneš se k němu zachoval ostudně.

díky....

Zajímavý článek. Emil Hácha byl nezáviděníhodném postavení, ať udělal cokoli, vždy to jedna strana vnímala jako zradu.