Symbol rudého teroru nebyl žádným významným myslitelem, ale průměrným studentem filozofie na univerzitě v Jeně, kde získal doktorát, ale která rozhodně nepatřila v Německu k nejlepším. A jelikož mu nebyla nabídnuta akademická dráha, tak jako filozof jistě moc nevynikal.
A vůbec Kapitál a další jeho díla jsou pouze snůškou Marxových představ, které mají k vědeckosti hodně daleko. Proč? Marx totiž vědomě a soustavně porušoval zásady vědecké práce, které spočívají v objektivní práci s prameny. On však fakta, která se mu nehodila, jednoduše ignoroval a zamlčoval. Psal o problémech dělnické třídy v Anglii, o kterých nic nevěděl. Jeho názory typu vykořisťovatelé budou vyvlastněni proto mají blíže spíše k astrologickému věštění budoucnosti než k opravdové vědě.
Dělníky ve skutečnosti pohrdal a svědčí o tom jeho přezíravý vztah k členům Německého dělnického vzdělávacího spolku, jak o tom píše ve skvělé knize Intelektuálové Paul Johnson. Vadilo mu totiž, že tito normální rozumní dělníci chtěli měnit společnost k lepšímu postupnými reformami a nikoliv revolucí.
Marx se nikdy nenaučil hospodařit s penězi, když je měl, tak nesmyslně utrácel, když ne, tak jeho rodina třela bídu s nouzí. Nikdy v životě nepracoval, neměl žádné trvalé zaměstnání, žil z dědictví po otci, půjčoval si peníze od přátel, a nakonec se nechal vydržovat svým kumpánem Bedřichem Engelsem. Neustále také žebral o peníze u své matky, která se však projevila jako správný rodič a jeho prosby vytrvale odmítala. Proslulá je její věta: „Náš Karel by se místo psaní Kapitálu měl snažit nějaký vytvořit.“ A tak v Anglii rodina třela bídu s nouzí. „Proletářský vůdce“ musel prodat všechny manželčiny šperky, a po pěti měsících byli kvůli neplacení nájemného vystěhováni na ulici. Postele prodali, aby zaplatili, řezníkovi, pekařovi a mlékaři. Byly také doby, kdy měl Marx jen jedny kalhoty. Vydělat peníze prostě neuměl, a jelikož si zvykl žít jako parazit na úkor druhých, tak si jich nevážil. Přitom v bídě žít nemusel, stačilo jenom málo, rozumně hospodařit s penězi.
Marx byl velmi zlý, sobecký, necitelný člověk a často býval opilý na šrot. Těsně před svou smrtí mu otec poslal v únoru 1838 dopis ve kterém napsal. „Jsi už čtvrtý měsíc na právech a už jsi utratil 280 tolarů. Tolik nevydělám za celou zimu.“ Když pak otec o tři měsíce později umřel, Marx mu ani nepřijel na pohřeb. Na jeho egoismus mále doplatilo i jeho přátelství s Engelsem, kterému v roce 1863 zemřela přítelkyně. Marx mu sice napsal pár zdvořilostních kondolenčních frází, avšak v tom samé dopise zase bezcitně žadonil o peníze. Tenkrát se Engels hodně na svého druha rozzlobil.
Po roce 1848 žil se svou rodinou v Londýně, ve neustále špinavém malém bytě, a tak není divu, že v takových děsivých hygienických podmínkách se dospělého věku dožily pouze tři ze sedmi Marxových dětí.
Nyní popis jeho obydlí očima jednoho z návštěvníků, které shromážděním mnoha krámů na malém prostoru připomínalo spíše vetešnictví. „Návštěvníkovi Marxova pokoje začnou z kouře a pachu tabáku slzet oči. Všechno je tu špinavé a zaprášené, takže posadit se v té místnosti je dost hazardní počínání.“ Rizikem však byl i pobyt v blízkosti Marxe. Ten se totiž skoro vůbec nemyl a koupání u něj bylo opravdu velkým svátkem. Když k tomu připočítáme, že jeho oblečení si s praním také moc nerozumělo, je jasné, že slabší povahy měly co dělat, aby vedle něj neomdlely.
Rodina Marxova měla také k dispozici služebnou Helen Demuthovou, které jako správní vykořisťovatelé nedávali žádný plat. S tou pak měl také Karel Marx nemanželské dítě, které si vzal za své Bedřich Engels.
Inu komunistický vzor a zakladatel rudého šarlatánství byl totálním templem, který nedokázal uživit vlastní rodinu, sobecký příživník zvyklý žebrat o peníze u svého okolí. Jeho životním krédem bylo lehkomyslné utrácení peněz, žití na úkor druhých a necitelnost ke svému okolí. Ve skutečnosti nic neuměl, nic nedokázal a normální lidé nemohou takovou kreaturu brát vůbec vážně.
Vzorem může být Karel Marx pouze pro lůzu a povaleče, což je ovšem pro komunisty typické.
