Čeští katolíci dávali od počátku najevo, že s německým nacismem nebudou dělat kompromisy. Lidovečtí katoličtí ministři ve vládě premiéra Milana Hodži Jan Dostálek a Jan Šrámek dali v září 1938 spolu se svým kolegou Františkem Ježkem z Národního sjednocení jako jediní najevo, že nesouhlasí s odstoupením sudetského pohraničí Německu. Ministři za sociální demokracii naopak proti tomuto brutálnímu nátlaku nijak neprotestovali a podle Ježkova svědectví se jeden z nich Rudolf Bechyně navíc choval mírně řečeno poněkud zbaběle.
Kvůli protinacistickým postojům bylo za 2. světové války pronásledováno 371 českých katolických kněží a řeholníků, 260 z nich si prožilo peklo koncentračních táborů, 8 bylo popraveno, 58 zemřelo v koncentračních táborech a nacistických věznicích a 7 zemřelo po válce na následky věznění.
Zvedl pravici a zašeptal Heil Jesus
Mezi nejznámější katolické mučedníky patří lidický farář Josef Štemberka, který odmítl nabízenou milost hitlerovských vrahů a společně s dalším lidickými muži zahynul po výstřelech popravčí čety u zdi Horákova statku. Hrdinskou smrtí zahynul též konvertita ze židovství a horlivý katolický laik Alfréd Fuchs, předválečný ředitel ČTK a skvělý žurnalista. Toho umučili esesáci v Dachau, když je v kruté zimě v roce 1941 polévali studenou vodou, bili jej a nutili k nacistickému pozdravu Heil Hitler. Už téměř mrtvý Fuchs sice zvedl pravici, ale z posledních sil zašeptal Heil Jesus.
Dalšími významnými katolickými oběťmi nacistů byli arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic a převor pražského augustiniánského konventu a vzdělavatel katolického tělovýchovného spolku Orel Augustin Schubert.
Bořek-Dohalský byl od počátku důsledným antinacistou a také signatářem podpisu zástupců české a moravské šlechty o věrnosti republice. Po okupaci se aktivně zapojil do protinacistického odboje, když ukrýval a zásoboval potravinami a oblečením jeho účastníky. Nakonec byl zatčen gestapem za Heydrichiády v roce 1942. Ještě téhož roku zahynul v Osvětimi, kde ho dozorci zastřelili při práci v bažinách.
Páter Schubert se také netajil svými protinacistickými názory. A hned krátce po okupaci českých zemí v srpnu 1939 byl nacisty krátce zadržen kvůli tomu, že prý urazil německou armádu. Nakonec byl znovu uvězněn a deportován do koncentračního tábora v německém Oranienburgu. Tam obětavě v nelidských podmínkách povzbuzoval vězněné české vysokoškolské studenty. Nakonec zemřel v červenci 1942 v dalším německém koncentráku v Dachau na otevřenou tuberkulózu a srdeční selhání
Prezident Beneš ocenil katolické duchovní
Mezi další známé katolické osobnosti perzekuované nacisty patřily pozdější kardinálové, pražský arcibiskup Josef Beran a litoměřický biskup Štěpán. Oba byli vězněni v nacistických koncentračních táborech. Rovněž bohoslovci, kteří za války vystudovali kněžství v Římě, například pozdější mikulovský probošt Vladimír Nováček, vstoupili do československé exilové armády na Západě.
Velké ocenění se katolíkům dostalo krátce po osvobození v květnu 1945 od samotného prezidenta Edvarda Beneše, který při setkání s knězi řekl: „Vím, že katolické duchovenstvo v době těžké národní zkoušky ve velké většině obstálo se ctí.“
Pravdou rovněž je, že nacisté terorizovali duchovní jak v samotném Německu, tak i na odtrženém území Sudet. A počet pronásledovaných nebyl vůbec malý! Perzekucí pod knutou hákového kříže zažilo 615 sudetských kněží, z nichž 63 bylo vězněno v koncentračních táborech. Z nich 30 zemřelo nebo bylo popraveno.
Křesťanství bylo těžkým duchovním soupeřem oběma zločinným ideologiím 20. století, nacismu i komunismu a proto jimi bylo brutálně pronásledováno. Nacisté i komunisté vraždili a věznili katolické kněze, řeholníky i laiky.
Na rozdíl od komunistů, kteří s nacisty v dobách, kdy se jim to hodilo, rovněž kolaborovali, se katolíci nemají za co stydět. Dokonce komunista, pozdější Gottwaldův pochop a zločinec, Václav Kopecký už v roce 1931 na 6. sjezdu KSČ požadoval odtržení Sudet od Československa a jejich připojení k Německu. „My čeští komunisté prohlašujeme, že budeme hájit a prosazovat právo na sebeurčení až do odtržení od českého imperialismu pro utlačované části německého národa až k posledním důsledkům,“ hřměl tenkrát od řečnického pultu. Tato zrádcovská slova nepotřebují další komentář.
