Sovětská komunistická armáda se po vpádu do Afghánistánu v roce 1979 dopouštěla mnoha válečných zločinů. O tom velmi fundovaně psala Petra Procházková v Lidových novinách a také jsou tato smutná fakta popsána v Černé knize komunismu. Bývalí sovětští vojáci sami přiznávají, že v Afghánistánu se svými nepřáteli nijak nemazlili. Tak poručík Igor Kotov, který v osmdesátých letech válčil ve východním Afghánistánu, prohlásil zcela otevřeně:„Zajatce jsme nelitovali, často jsme je mučili.“ Ten také přiznal, že Rusové běžně zabíjeli zajatce tak, že je shazovali z vrtulníků z velkých výšek.
I ruská média v současné době přiznávají, že ruští vojáci nejdřív hodili do vesnického domu granát a pak pro jistotu ještě postříleli všechny přítomné muže. To, jestli patřili k protikomunistickým bojovníkům nebo se jednalo o civilisty, samozřejmě nezjišťovali. Asi k nejhoršímu masakru došlo 20. prosince 1980, kdy byla zničena vesnice Tarinkot u Kandaháru. Sověti tam během jediného dne povraždili na tři tisíce lidí včetně žen a dětí. To bylo daleko víc obětí než v Američanům tolik předhazovaném vietnamském My – lai. Je jasné, že sovětské komunistické běsnění v Afghánistánu bylo první a hlavní příčinou vzniku fanatického muslimského Talibanu a rovněž radikála Usáma bin Ladina, zakladatele teroristické al-Káidy. Kdyby Rusové nechali Afghánistán na pokoji, muslimové by se nemuseli tak zradikalizovat.
Častým evergreenem různých rádoby milovníků spravedlnosti jsou rovněž indiánské války v Americe. Jenom připomínám, že ve stejné době, kdy ve Spojených státech amerických válčili bílí s Indiány, tedy v I. polovině 19. století, zahájily ruské armádní sbory dobývání Kavkazu. Nakonec obrovské přesile - půlmilionové carské armádě – tamní horské kmeny podlehly. Tato brutální invaze si vyžádala 8 milionů mrtvých Kavkazanů (Toto číslo je uvedeno v knize Dějiny Ruska, str. 237, nakladatelství LN, Praha 1995), tedy daleko víc než zahynulo Indiánů v severní Americe. O teď ještě vykládejte něco o úžasné ruské povaze.