Jan Ziegler

Otec Karla Schwarzenberga byl hrdinou protinacistického odboje

12. 01. 2013 18:39:03
Hrdina protinacistického odboje, vynikající historik a heraldik, Jihočech, český vlastenec a šlechtic. To byl kníže Karel VI. Schwarzenberg z orlické větvě rodu, otec současného ministra zahraničí Karla VII. Schwarzenberga. Narodil se v roce 1911 v Čimelicích na Písecku jako syn Karla V. Schwarzenberga a hraběnky Eleonory Clam-Gallasové. Orličtí Schwarzenbergové se během 19. století počeštili, jejich domácí řečí se stala čeština a tak jsou právem považováni za českou šlechtu.

Od mládí se hodně zajímal o historii a jeho zájem jistě prohloubilo setkání s jedním z nejlepších českých historiků všech dob Josefem Pekařem na konci dvacátých let na zámku v Chlumci nad Cidlinou, kde žil jeho otčím Zdenko Radslav Kinský. „Odpoledne tady byl profesor Pekař, chodili jsme s ním v dešti po zámecké zahradě. Vyprávěl o blbostech pozemkové reformy a o tom, že rukopisy jsou padělané (míněny rukopisy zelenohorský a královédvorský) .....“, zaznamenal si ve svém deníku.

Profesor Pekař později Karla a jeho o dva roky mladšího bratra Františka pochválil v dopise svému učiteli a zakladateli moderní české historické školy profesoru Jaroslavu Gollovi: „Hoši dělají dobrý dojem, jsou bystří a vzdělaní skoro nad svůj věk.“

Mladý Karel VI. Schwarzenberg se tak logicky stal vášnivým stoupencem Pekařovy koncepce české historie, která účelově nevyzdvihuje některá období našich národních dějin (husitství, národní obrození atd.), ale posuzuje je v kontinuitě od počátku do současnosti. Ten také hájí postoje svého vzoru i v publicistických a statích a článcích, které podepisoval pseudonymy Středa a Bojna. Pod jeho vlastním jménem mu také vycházely odborné studie o heraldice. Po Pekařové smrti vzdal Karel VI. svému učiteli hold ve sborníku „O Josefu Pekařovi“, který vydalo nakladatelství Řád.

Svoji oddanost českému národu pak orlický vládce dosvědčil svým neohroženým postojem na podzim roku 1938 v době mnichovské krize. On byl autorem „Prohlášení příslušníků historické šlechty“, které bylo v té pohnuté době doručeno prezidentu Československé republiky Edvardu Benešovi a žádalo jej, aby se Československá republika nevzdala svých pohraničních oblastí a neustupovala brutálnímu nacistickému nátlaku. Z něho uvádím.

Pane presidente,
za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli, zabránit porušení starých hranic našeho stá­tu. Proto i řada členů starých rodů naší vlasti nás pověřila, aby­chom se k Vám dostavili s podobným projevem. Věrnost k Čes­kému státu, který naši předkové pomáhali budovat a po tisíc let udržet, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se roz­mýšleli ji výslovně zdůraznit. Považujeme za svou povinnost, uchovat dědictví svých otců. Země Koruny české byly pohro­madě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití těchto časů nepokoje a násilí...

Spolu s ním ho podepsalo dalších deset českých šlechticů. Láska k vlasti se mu, ale stala osudná, protože nacisté tento vzdor nepřehlédli a pomstili se všem signatářům. Ta chvíle nastala po nástupu říšského protektora Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 na majetky všech šlechticů, kteří dotyčný text podepsali, uvalil nucenou správu. Schwarzenbergové tak museli opustit své hlavní sídlo zámek Orlík a k pobytu jim byl vyhrazen jejich další zámek v městečku Čimelice.

Na konci II. světové války zakládá Karel VI. Schwarzenberg v Čimelicích spolu s několika dalšími místními občany ilegální národní výbor a stává se jeho předsedou. V květnu 1945 se pak ujímá velení zdejšího protinacistického povstání. Byl urostlý, a v uniformě nadporučíka Československé armády na koni-běloušovi budil respekt, měl přirozenou autoritu a pro rázná slova nechodil daleko. Když viděl nějaké povstalce, jak bijí zajaté německé vojáky, tak jim důrazně vzkázal. Řekl, že „to jsou váleční zajatci a ti se nemlátí, a kdo by tomu nechtěl rozumět, tomu dá osobně přes hubu.“

Dále organizoval vojenské jednotky, řídil obsazování Čimelic povstalci s okolními obcemi a také jejich obranu před nacisty. Tři dny před koncem války však havaroval na motocyklu, když objížděl pozice svých jednotek. V bezvědomí a se zlomenou nohou skončil v písecké nemocnici.

Po válce zůstal nějaký čas předsedou Místního národního výboru v Čimelicích, jenomže jeho zásluhy v pronacistickém odboji mu nepomohly. Z politických důvodů se nesměl stát předsedou Československé heraldické společnosti a komunisté už před únorem 1948 začali usilovat o zabavení jeho majetku.

To se jim sice ještě tehdy nepovedlo, ale Karel VI. Schwarzenberg i s rodinou nakonec po únorovém komunistickém puči emigroval do Rakouska. Žil převážně ve Vídni, kde zpracovával rodinný archiv a také se zabýval českými dějinami. Zemřel v roce 1986 ve Vídni a je pochován v rodinné schwarzenberské hrobce v rakouském Murau.

Zvyšte článku karmu!
Autor: Jan Ziegler | | karma: 35.75 | přečteno: 4735 ×
Facebook Twitter Google Plus
Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz