Jsem pro, aby si hlavní město nějak připomenulo úlohu Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Andrejeviče Vlasova. Byli to její vojáci, kteří povstalecké Praze v kritickou dobu nejvíce pomohli.
Třetí den pražského povstání 7. května to s metropolí nad Vltavou vypadalo opravdu zle a materiál renomovaného historika Pavla Žáčka o tom poskytuje jasné důkazy.
Připomínám také ještě druhý díl Pamětí profesora Václava Černého s podtitulem Křik Koruny české, který popisuje léta 1939 – 1945. Na straně 389 autor píše. „Vlasovova armáda se soustřeďovala v severozápadních Čechách….Do Prahy se silnějšími částmi přesunula od Jinonic. Sám na vlastní uši jsem dne 6. května v státním rozhlase slyšel českou ruštinou pronášený apel na „vajská Vlasova“, žádající jejich pomoc Praze. Byl to jeden ze samovolných počinů vojenské správy státního rozhlasu, vojáci si vlasovské podpory v zoufalé situaci přáli, generál Kutlvašr (vojenský velitel pražského povstání, pozn. autora blogu) byl ruský legionář z první světové války. Vlasovci zasáhli na pouhé zavolání o pomoc, udeřili mocně na Pankráci, na Vinohradech, na Smíchově, na Žižkově, pronikli až k Obecnímu domu, to vše 7. května, byli to stateční lidé, padlo jich okolo tří set.“ Tolik očitý svědek pražského povstání a pozdější signatář Charty 77 profesor Černý.
Je dobré také pochopit, proč mnozí Rusové vstupovali do jednotek, které měly bojovat s Rudou armádou. Sám generál Vlasov patřil předtím, než v květnu 1942 padl do zajetí, k úspěšným vojevůdcům Rudé armády, který Němcům uštědřil několik porážek. Nebyla to jeho vina, že padl do zajetí, údajně ho německým vojákům vydal ruský starosta jedné obce, kde se pokoušel ukrýt.
Sovětští vojáci byli v nacistických lágrech ve svízelných pozicích. Němci je nepovažovali za válečné zajatce podle ženevských konvencí a zacházeli s nimi hodně krutě. V jedné knize jsem četl, že sovětský důstojník si uvědomil tu hrůzu, když vyslýchal jednoho vlasovského vojáka, proč zradil. On mu odpověděl, že nacistické zajetí a zvláště hrozný hlad nedokázal vydržet a tak se dal k ROA. Proto my nemáme právo je soudit. Jak bychom se zachovali v takové situaci my? Jsem přesvědčen, že ti, co se budou kasat, že oni by nic takového neudělali, by to učinili jako první. My jsme takovou hrůzu nezažili a musíme být za to moc rádi. Historie není černobílá.
Sovětští vojáci zajatí Němci patřili k nejubožejším lidem za II. světové války. Nacisté je trápili zvěrským způsobem, a když se jim přesto podařilo přežít, tak při návratu ke svým skončili v komunistických gulazích. A oni dobře věděli, co netvor Stalin soudí o válečných zajatcích Rudé armády. Pro něj to byli zrádci a on nechal tvrdě trestat i jejich rodiny. Přitom rudoarmějci často končili v zajetí po hrubých Stalinových velitelských chybách. Takže se nelze divit, že mnozí Rusové se dali k vlasovcům.
A je nezpochybnitelnou pravdou, že vojáci generála Vlasova Praze výrazně pomohli, přestože mnohonásobně usvědčený lhář a opakovač rudých nesmyslů Břetislav Olšer ve svých výmyslech tvrdí něco jiného. Proti si vojáci ROA za svoje hrdinství a pomoc Praze zaslouží nějakou trvalou vzpomínku, třeba památník.
http://minulost.cz/cs/vlasovci-v-boji-za-prahu
