Pádný důkaz o zločinnosti komunistického režimu poskytuje film režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci. Ten je natočený podle skutečných událostí a tak nějak dokazuje, že zločiny rudých se od těch nacistických zase až tolik nelišily. Děkuji České televizi za to, že jej včera večer uvedla. Na druhé straně nemá cenu opakovat známé skutečnosti o demisi ministrů atd. Je lepší se zamyslet nad důsledky, které Únor 1948 naší zemi přinesl.
„Vidím zemi, která ještě před čtvrt stoletím patřila k deseti nejrozvinutějším zemím Evropy. Dnes toto postavení nemá... Československo prakticky nemá vlastní železnou rudu, avšak současně zaujímá jedno z předních míst ve výrobě oceli. Není také normální, že náš průmysl polyká obrovské množství energie, že různá odvětví vyrábějí na sklad a že dnes objem zásob tvoří celý roční národní důchod.
Téměř 23 procent našeho obyvatelstva žije v ekologicky zasažených oblastech a to není v žádné jiné zemi. Je smutné, že pokud jde o průměrnou délku života, dostali jsme se v poslední době na spodní příčky žebříčku... je možno říci, že životní úroveň v zemi stagnuje...
Kromě nízké pracovní morálky se u nás rozšířily i takové negativní jevy, jako je agresivita mládeže, šikanování mezi učni a narkomanie.“
Kdo pak to asi řek? Že by nějaký soudruh z KSČM hodnotil současnost anebo naopak někdo z disidentů špinil socialistické Československo. Ale kdeže! Jsou to slova Rudolfa Hegenbarta, vedoucího oddělení ÚV KSČ, v rozhovoru ze 7. srpna 1989 pro sovětský deník Izvestija. Mnozí opozičníci se tehdy právem divili, že dotyčný soudruh nebyl odsouzen do vězení pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině, protože je by trest za tak ostrá slova neminul.
Není přesvědčivějšího důkazu, že komunisté přivedli tehdejší Československo ke krachu. Stačí se také začíst do tajných zpráv určených pouze pro ÚV KSČ. A člověk se nestačí divit, tak se z těchto dokumentů například dozví, že textilní stroje z podniku Elitex v Ústí nad Orlicí neobstojí v mezinárodní konkurenci, a že bratislavská Tesla vyrábí na sklad počítače, které nikdo nechce a naopak její radiokazeťáky po kterých byla poptávka, na trhu chyběly. V socialistickém podniku totiž nikdo nebyl tuto s odpuštěním nebetyčnou hloupost schopen změnit. Centrální plánování to zkrátka neumožňovalo.
A tahle fakta je třeba si pořád opakovat, abychom pochopili, že Únor 1948 znamenal počátek bídy a zaostávání.
