Svoji rodnou zemi jste, pane velký režisére dokázal proslavit jako málokdo. Získat dvakrát Oscara za nejlepší film a režii se povede jen vyvoleným. Rozhodně patříte k nejvýznamnějším Čechům v historii.
Opustil jste tento svět nečekaně, ale za sebou zanechal dílo, na které můžete být právem hrdý. Jste důkazem toho, že vytrvalost a píle přinášejí úspěch. Nemá smysl tady opakovat Vaší filmovou tvorbu, který snad každý zná.
Já si vzpomínám, jak jste v jednom rozhovoru uvedl, že socialismus je zoologická zahrada, kdežto kapitalismus je džungle, a vy, že raději žijete v džungli. Souhlasím s Vámi, já také. Koneckonců džungle je přirozeným místem pro život, kdežto ZOO nikoliv. A přesně tak socialismus je nepřirozeným systémem pro život, protože mění lidí v bytosti neschopné postarat se samy o sebe, jakékoliv vlastní inciativy, které jenom čekají, co dostanou od druhých. Kdežto džungle alias kapitalismus je místem úžasné soutěže, která nutí lidi dostat ze sebe to nejlepší. A to je přece skvělé.
Vám drahý pane Formane emigrace do Spojených států amerických prospěla. Jistě, talentovaným režisérem jste byl už v šedesátých letech v Československu, což Vaše filmy jako Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří má panenko, dokazují. K opravdovému filmařskému vrcholu jste se však dostal až v Americe, která Vám to svým založením umožnila. Ostatně dusná normalizační atmosféra komunistického Československa by Vašim schopnostem nepřála a vy byste nemohl svobodně tvořit.
O Miloši Formanovi by se mělo učit ve školách, on by měl žákům a studentům dáván za vzor, že když se člověk snaží, může toho v životě dosáhnout dost. Je třeba si brát příklad ze schopných a úspěšných lidí a ne z lemplů, kteří jenom mluví, ale tím jejich schopnosti končí.
Vážený pane skvělý režisére, máte za sebou plodný život, a dokázal jste svým uměním obohatit miliony lidí na celém světě, ať je Vám tedy ve filmovém nebi dobře.
