Obyvatelé Židovského státu přeměnili království písku v úrodnou zem. To byl fantastický úspěch. Je to argument k vyvrácení Araby mohutně šířené lži, že prý se Izrael protiprávně zmocnil arabské půdy.
Na rozdíl od svých arabských sousedů příchozí vyznavači nejstaršího monoteistického náboženství na světě totiž dokázali zúrodnit pustiny. Negevská poušť o rozloze 10 400 km2 je toho pádným důkazem. Přitom první výsledky geologických průzkumů nebyly povzbudivé, protože zdejší půdu tvořily z 80% písek, zbytek jíl, soli a spraše.
Izraelci však dokázali zázrak. V šedesátých letech zde vybudovali rozsáhlé důmyslné zavlažovací zařízení a zúrodnili na 56 tisíc hektarů nehostinné půdy. Později zde žilo na 55 tisíc vesničanů, kteří produkovali, ovoce, zeleninu, mléčné výrobky a maso. Negevská poušť ovšem nebyla jedinou oblastí, kterou přivedli Židé k životu. Zavlažovací zařízení budovali i v jiných nehostinných oblastech své vlasti a písečné plochy měnili v úrodné zemědělské oblasti.
Na mnoha místech Izraele byla a je poušť. Arabové ji nedokázali obhospodařovat a tak ji prodávali židovským imigrantům. Mysleli si, že se zbavují něčeho, co jim nepřináší žádný užitek, a radovali se z toho, jak na těchto obchodech vydělávali. Vážně tedy není pravdou, že by se Židé přicházející do své původní domoviny násilím zmocňovali arabského majetku. Ne, oni si jej řádně a v souladu se zákony kupovali. Oni nemohli za to, že Arabové nebyli tak technicky vyspělí jako oni a neuměli budovat kvalitní závlahové systémy. A proto, když Izraelci v boji s pískem uspěli, začali někteří z Palestinců šířit lži o údajně uloupeném arabském majetku.
Doporučená literatura:
Howard M. Sachar, Dějiny státu Izrael
