Jan Baťa: Tisíc kilometrů dálnice postavíme za tři roky

Kniha zlínského obuvnického magnáta a české podnikatelské superstar Budujme stát pro 40 000 000 lidí je vynikající. On v ní navrhuje, jak vybudovat silné ekonomické Československo.

Některé Baťovy návrhy mají trvalou platnost (kniha vyšla v prvním vydání v roce 1937), jiné jsou už samozřejmě překonány. On si uvědomoval důležitost dopravy pro rozvoj ekonomiky a tak navrhoval vybudování páteřní silniční a železniční magistrály mezi západem a východem tehdejšího Československa. V jeho představách měla vést dálnice z Chebu až do Velkého Bočkova na Podkarpatské Rusi. To je zhruba 1000 kilometrů a Jan Baťa tvrdil, že při dobré organizaci práce by se tato dálnice dala postavit za tři roky! Když si uvědomíme, že dosud není dokončeno dálniční spojení mezi Prahou a Košicemi, které se staví desítky let, tak se něco takového může zdát jako pohádka z říše snů. Návrh trasy jeho páteřní dálnice, která by míjela jižně Prahu, je ovšem z dnešního hlediska nepoužitelný.

V knize Baťa hájí svobodné podnikání a dokazuje, že to není přežitá věc, protože soukromé firmy fungují lépe než státní a jako odstrašující příklad nefunkční státní firmy kvůli trvalé obrovské ztrátovosti uváděl Československé státní dráhy. Jan Baťa dokonce navrhoval, že by je převzal do své působnosti a sliboval, že pod jeho vedením by ČSD přestaly být ztrátové.

My sice máme zafixováno, že předválečné Československo bylo hospodářsky vyspělým státem, ale také mělo své slabiny a Baťa na ně upozorňuje. Československo mělo například v roce 1937 50 km silnic na 100Km2. Nejlépe z hodnocených zemí na tom bylo Dánsko, které mělo 121 km silnice na 100 km2. Předčily nás kormě jiných také Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí, Irsko a Maďarsko. Stejně tak ve výrobě elektrického proudu na obyvatele podle statisticky z roku 1933 jsme s 203 kW zaostávali nejen za nejlepším Švýcarskem s 1370 kW, ale i za USA, Francii, Velkou Británii, Německem, Rakouskem a dalšími.

K outsiderům jsme patřili i v motorizaci. V roce 1935 u nás připadalo jedno auto na 122 obyvatel, zatímco v USA na 4,85! Před námi ovšem byly mnohé země, například Kanada, Austrálie, Itálie, Uruguay, Belgie, Švýcarsko, Irsko, Finsko, Německo, Dánsko a Švédsko. V hospodářsky zaostalejším Irsku připadalo jedno auto na 56 obyvatel, čili v přepočtu na počet obyvatel měli Irové dvakrát více aut než Čechoslováci.

Rovněž v počtu telefonů a rádií jsme na tom byli hůře než jiné země. V roce 1936 u nás bylo 13 telefonních přístrojů na 1000 obyvatel. V USA jich bylo 164 na 1000 obyvatel, a kromě vyspělých evropských zemí nás v tomhle ohledu nás předčily s 25 telefony na tisíc obyvatel Argentina a s 15 telefony na tisíc obyvatel i Japonsko. S 58 radiopřijímačů na tisíc obyvatel, také v roce 1936, jsme rovněž výrazně zaostávali za světem. Pro srovnání, nejlépe na tom byli Američané s 202 rádií na tisíc obyvatel. Je ovšem jasné, že Baťa navrhoval jak pro nás tato nepříznivá čísla změnit, protože on chtěl být vždy nejlepší a s průměrem se nespokojil. Je také třeba si uvědomit, že tehdejší Československo bylo ekonomicky velmi nesourodé, s vyspělým západem, tedy Čechami, Moravou a Slezskem, a naopak silně zaostalým východem se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí.

Ano, Jan Baťa si představoval, že by tehdejší Československo dokázalo uživit na 40 000 000 lidí. Bohužel rok po vydání knihy, tento stát v podstatě skončil, a tak mnohé jeho plány zůstaly pouze na papíře. Nicméně každému mohu tuto knihu doporučit.