Byla to tehdy na Chodsku největší národní manifestace v okupovaných českých zemích. Její ústřední postavou byl páter Bohumil Stašek. Je smutné, že tento statečný muž a skutečný hrdina protinacistického odporu, je v současnosti téměř neznámý. Narodil se 17. února 1886 v Klabavě na Rokycansku, po studiích na českém plzeňském gymnáziu a Katolické teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze byl v červenci 1909 vysvěcen na kněze. V roce 1932 se pak stal sídelním kanovníkem kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě. Politicky působil v Československé straně lidové, kde patřil k jejím čelním představitelům. Zastával konzervativní názory, a proto měl často spory se spíše liberálnějším předsedou lidovců Janem Šrámkem.
Stejně jako v roce 1939 přišli i loni poutníci k sv. Vavřinečku v chodských krojích. (iDNES,cz)
Bohumil Stašek byl velkým a přesvědčeným českým vlastencem. V prosinci 1938 sloužil spolu s dalšími katolickými knězi zádušní mši za spisovatele Karla Čapka a ještě dříve protestoval u prezidenta Edvarda Beneše proti přijetí Mnichovské dohody. Zasadil se též o převoz ostatků básníka Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy a jejich uložení již v éře Protektorátu Čechy a Morava v květnu 1939 na vyšehradském hřbitově. Za tuto významnou českou osobnost rovněž sloužil mši.
Jeho opravdové a vroucí vlastenectví však vyvrcholilo na památné pouti u sv. Vavřinečka, kde sloužil mši svatou a pronesl památnou promluvu. „Co slíbíte a řeknete své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovat budeme. Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulost,“ řekl tehdy mimo jiné páter Stašek ve svém proslulém svatovavřineckém kázání. Na to přítomní lidé mohutně zvolali „přísaháme.“
Nacisté mu toto vystoupení nezapomněli a nedlouho poté 1. září 1939 v den vypuknutí II. světové války ho zatklo gestapo a on byl až do osvobození v roce 1945 vězněn v nacistických koncentrácích, nejdéle v Dachau. V té době na následky nacistického násilí přišel o oko a domů se vrátil s podlomeným zdravím. Přesto však ještě v pětačtyřicátém roce opět kázal na svatovavřinecké pouti a v roce 1947 se stal proboštem čili nejvyšším představeným vyšehradské kapituly. O rok později pak v 62 letech umírá. Což bylo svým způsobem jeho štěstí, protože byl ušetřen pro změnu komunistického teroru. Stejně jako černému, byl i rudému režimu razantním protivníkem.
Páter Bohumil Stašek byl statečným člověkem, který upřímně miloval svoji vlast a neváhal se postavit proti zlu v jakékoliv podobě. Čest jeho památce!
