Tento pozoruhodný a vynikající kulturní počin v době kovidové se jmenuje „Nemějte strach! Církev a cesta střední Evropy ke svobodě“. Je to unikátní způsob, jak v časech, kdy je prakticky všechna kultura nedostupná, seznámit lidi s historii a upozornit je na komunistické zlo, které zničilo životy milionům lidí.
(Jan Ziegler)
(Jan Ziegler)
Komunisté mají s nacisty hodně společného, především vraždy, násilí a teror vůči všem, kteří s jejich ideologiemi nesouhlasí. A tato výstava to přesvědčivě dokládá. Slovenský řeckokatolický biskup Pavol Gojdič byl velkým odpůrcem Tisova režimu, ukrýval Židy před nacistickou perzekucí a minimálně sedmadvacet jich zachránil před smrtí tím, že je pokřtil. Také ho Izrael po zásluze ocenil titulem Spravedlivý mezi národy. To ho však nezachránilo před komunistickou perzekucí. V roce 1951 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k doživotnímu vězení a v červenci 1960 v důsledku mučení a krutého zacházení zemřel v leopoldovské věznici.
(Jan Ziegler)
(Jan Ziegler)
Arcibiskup pražský kardinál Josef Beran, arcibiskup ostřihomský kardinál József Mindsenty, a arcibiskup varšavsko-hnězdenský kardinál Stefan Wysziński byli zhruba ve stejné době představiteli katolické církve v Česku (respektive v Československu), Maďarsku a Polsku. Společné měli také to, že všichni tři se stali oběťmi, jak nacistické, tak komunistické perzekuce.
(Jan Ziegler)
Výstava dále upozorňuje na surovou vraždu polského kněze Jerzyho Popieluszka v roce 1984, kterou spáchali příslušníci polské státní bezpečnosti (Służba Bezpieczeństwa) a podezřelé úmrtí dalších dvou polských kněží majících blízko k Solidaritě. Krutý byl rovněž osud osobního tajemníka kardinála Wyszińského - biskupa Antoniho Baraniaka, který byl v padesátých letech tři roky nezákonně vězněn a surově mučen polskými vyšetřovateli.
Připomenuty jsou i další způsoby vzdoru katolíků vůči totalitní moci, třeba převážení církevní literatury z Polska do Československa, za které byli tři mladí Slováci odsouzeni v osmdesátých letech komunistickými soudy do vězení.
Výstavu, jehož hlavním organizátorem je Polský kulturní institut v Praze, vřele doporučuji ke shlédnutí každému. Škoda jen, že na školách se koná distanční výuka, protože jinak by bylo ideální, aby si ji v rámci výuky dějepisu prohlédli i žáci českobudějovických škol. Výstavní panely budou v jihočeské metropoli umístěny do úterý 23. března.
