"Jen jedno velké přání mám poznati Šumavu, ty stráně lesy hluboké, tu krásnou Modravu,“ zpívá se v jedné písni. A doporučuji všem milovníkům krásné přírody změnit přání ve skutečnost.
Na Kvildu jsme s přítelkyní Janou a jejím synem přijeli minulý týden ve středu, využili prodlouženého víkendu se státním svátkem a zůstali až do neděle. Počasí nám přálo, teploty na konci října atakovaly neskutečných dvacet stupňů, nepršelo, převážně svítilo slunce a my vyráželi do okolí a to i na bavorskou stranu. Z Waldhäuseru jsme vyšli k jednomu z nejvyšších šumavských vrcholů Luznému s typickou kamenitou čepicí.
Pramen Vltavy
Náš pejsek Hachiko na počátku nejdelší české řeky.
Bohužel, kůrovec si vybírá svoji daň
Zátarasy nedaleko Kvildy, pozůstatek neblahých totalitních časů
Hraběcí huť nedaleko Kvildy
Výhled na bavorské straně Šumavy
Na Zlaté stezce v bavorské části
Skleněná archa na cestě k Luznému, dílo umělce z Waldhäuseru.
Výhled na Luzný s typickou kamenitou čepicí.
Slon z dílny místního umělce z Waldhäuseru
Prášilské jezero
Křížek nedaleko Hauswaldské kaple u Srní.
Hauswaldská kaple, tedy část toho, co z ní zbylo.Navštívil jsme hodně krásných míst. Byli jsme také u Hauswaldské kaple s proslulým pramenem, Bohužel stojí tady jenom její základy, Stavbu jako takovou zbořili komunističtí pohraničníci po roce 1948. Naštěstí zlé totalitní časy jsou už pryč.
Foto: Jan Ziegler