Prý byl na komunistu docela slušný a měl pověst reformátora. O soudruhu Štrougalovi se povídá leccos.. Můj dobrý známý kdysi dělal redaktora Mladého světa a je autorem článku o JZD Slušovice, který na začátku osmdesátých let vzbudil velký rozruch. Toto zemědělské družstvo patřilo ve své době k nejúspěšnějším a bylo dáváno za vzor ostatním Zatímco tvrdé stalinistická jádro ve vedení KSČ a hlavně soudruh Jan Fojtík majíce na starosti média, který prohlásil, že soudruzi novináři podlehli kouzlu jakéhosi manažerismu, jej odsoudilo, Štrougal ho veřejně pochválil.
Bylo o něm známo, že měl rád sport, chodil na tenis a hokejová utkání, a také vášnivě fandil fotbalové pražské Spartě.
Traduje se o něm příhoda, že ve funkci ministra vnitra se v roce 1962 spolu s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným osobně podílel na zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka. Když dotyčný proti tomuto potupu protestoval se slovy: „K tomu soudruhu prezidente nemáte žádné pravomoci,“ Novotný se Štrougala zeptal, „tak co, můžu ho zatknout nebo ne?“ Štrougal údajně odpověděl, „ty soudruhu můžeš všechno.“ Nicméně tento příběh je podle všeho vymyšlený.
Pravdou však je, že již v necelých pětatřiceti letech se Lubomír Štrougal stal ministrem zemědělství a od roku 1970 až do roku 1989 byl předsedou československé vlády. Ve stejné době také patřil jako člen předsednictva ÚV KSČ do nejužšího komunistického vedení země.
Vystudoval právnickou fakultu a působil chytřeji než ostatní soudruzi. To koneckonců v konkurenci nevzdělaných primitivů jakými byli Jakeš, Bilak, Indra, Kapek a další nebylo zase takové umění.
Je třeba si ale uvědomit, že Štrougal nebyl žádné neviňátko. To, že měl některé normální zájmy, z něj lepšího člověka nedělá. Někteří vrcholní nacisté pro změnu poslouchali vážnou hudbu či byli milovníky umění,
Štrougal byl v první polovině šedesátých let čtyři roky ministrem vnitra, kdy na hranicích umírali lidé zavražděni jemu podřízenými pohraničníky. Štrougal byl ve vrcholných státních a komunistických funkcích v éře normalizace, takže všechny zločiny té doby jdou i na jeho vrub. Mezi pronásledované patřili i signatáři Charty 77. Vzpomínám si, že jistý chartista mu napsal stížnost na chování státní bezpečnosti v rámci tzv. plesu chartistů, 28. ledna 1978 v Národním domě v Praze na Vinohradech. Členové Charty 77 si zakoupili asi 200 vstupenek na železničářský ples, ovšem StB je nepustila do sálu a násilím odtud vyhnala. Dotyčný chartista pak poslal Štrougalovi dopis, v němž si mu stěžoval, že lidé, nebyli vpuštěni na ples, přestože měli řádně zakoupené vstupenky a proč tedy jsou občany druhé kategorie, kterým jsou upírána jakákoliv práva. Samozřejmě, že tento dopis zůstal bez odpovědi.
Lubomír Štrougal byl obyčejný komunistický zločinec zodpovědný za vraždy a perzekuce nevinných lidí. Nejednalo se o žádného humanistu či reformátora.
