Inu, v žádném národě či společenství lidí nejsou jenom ti dobří, ale zlo bývá zastoupeno také hojně. Vezmeme si příklad z českých zemí po 15. březnu 1939. Většina Čechů s nacistickým okupanty nespolupracovala. Našli se však i takoví, kteří se dali do jejich služeb. Někteří dokonce přijali i německé občanství. Pravda, mnozí z nich si nedomysleli jistá negativa, a později toho litovali, když oni nebo jejich synové museli narukovat do Wehrmachtu jít do války za Třetí říši. Mnozí také vstoupili do okupačních organizací, stali se z nich konfidenti gestapa. V II. světové válce si pak přáli vítězství hitlerovského Německa.
Nacisté byli poraženi, ale zlo nezmizelo. Jak je vidět tito kolaboranti s Hitlerem a jeho bandou mají své následovníky. Opět se mezi Čechy našli takoví, kteří znovu fandí ničemům, nyní pro změnu putinovskému Rusku. Jsou na straně země, která bezdůvodně přepadla sousední stát, její vojáci se dopouštějí masových válečných zločinů, vraždí ženy a děti, záměrně bombardují školy či nemocnice, loupí, drancují a znásilňují. Nazývají to prý denacifikaci. Zase nic nového pod sluncem, nacisté tenkrát tvrdili, že jejich dobyvačné a vyhlazovací války jsou spravedlivým bojem za lepší Evropu.
S tím holt nic neuděláme. Opět se našla spodina, která z nějakých důvodů sympatizuje s vrahy a násilníky. Konec kolaborantů a vlastizrádců po roce 1945 byl velmi neslavný. A jiný osud si nezaslouží ani jejich současní následovníci.
