Uvedl, že Jakubisko tvořil v éře komunismu a doslova řekl: „Nenatáčel v něm ale žádné režimní agitky. Odcituji jeden jeho film, který není z jeho nejslavnějších. Jeho Postav dom, zasaď strom bylo něco jiného než Kdo hledá zlaté dno.“ Tato událost poněkud zapadla ve světle prezidentské inaugurace, ale neměli bychom ji minout bez povšimnutí. Klaus s ní vychází jako zakomplexovaný a nenávistný člověk.
Tohle byla zjevná a dost ubohá narážka na režiséra Jiřího Menzla, který je už také po smrti a nemůže se tudíž bránit. Když pominu fakt, že i režisér Jakubisko točil prorežimní dokumenty o stavbách ropovodu Družba nebo tranzitního plynovodu, a nad rakví jsou kopání do zesnulých nemístná, tak si musíme uvědomit, že socialismus byl krutý a ubližoval umělcům, když je nutil dělat něco, co nechtěli a ti byly nuceni přistupovat na kompromisy. Například režisér Václav Krška souhlasil v padesátých letech s nabídkou komunistického ministra informací a později kultury Václava Kopeckého, že když natočí film o mládí Aloise Jiráska, pak si příště může natočit, co chce. To udělal, a výsledkem byl jeho úžasný Měsíc nad řekou. Tak to prostě bylo, soudruzi dávali režisérům najevo, buď nám natočíš to, co my chceme, a pak si toč, co ty chceš nebo nebudeš točit vůbec. Málokdo dokázal být takový hrdina jako například herec Pavel Landovský, který se vzepřel obludnému režimu, podepsal Chartu 77, a kvůli tomu nesměl nikde hrát.
Je třeba si uvědomit, že režisér Jiří Menzel se ocitl v nemilosti totalitních mocipánů poté, co natočil skvělý film Skřivánci na niti, v němž ostře tepal padesátá léta. Výsledkem bylo, že v letech 1970 – 73 nesměl jako režisér vůbec působit. Pak přistoupil na to, že natočí film Kdo hledá zlaté dno, který je příběhem mladého muže, jenž po návratu z vojny nastoupí jako řidič nákladního auta na stavbu přehrady. Není to zase taková příšerná rudá agitka, jako třeba Okres na severu, ale i tak patří k jeho slabším filmům. Nicméně Menzel se tímto dílem „vykoupil z prokletí“, a mohl dále točit. Následovaly pak jeho výborné filmy na Hrabalovské motivy Postřižiny a Slavnosti sněženek.
V Bibli si můžeme přečíst moudrý výrok Ježíše Krista: „Kdo sám jsi bez hříchu, první hoď kamenem.“ Ani Václav Klaus nebyl v neblahých komunistických časech odvážným disidentem, plul s proudem a mimo jiné odmítl na konci osmdesátých let podepsat petici za propuštění Václava Havla z vězení.
Profesor Václav Černý označil ve svých Pamětech Zdeňka Nejedlého za drobného denního hašteřila. To proto, že dotyčný neváhal kvůli vyzdvihování Bedřich Smetany nepochopitelně snižovat význam jeho mladšího kolegy Antonína Dvořáka. Řekl bych, že trefné vyjádření pana profesora přesně vystihuje i pohřebního řečníka ve svatovítské katedrále.
