To bylo ještě éře neblahého socialismu, kdy restaurace nepatřily jednotlivým majitelům, ale socialistickým podnikům, údajně prý všemu lidu. A náš Jirka se vyšvihl a provozovatelům pohostinství šéfoval. A když některý z nich, chtěl lepší výnosnější restauraci, kde by si lidově a nekorektně řečeno, mohl víc nakrást, tak šel za našim Jirkou a předal mu obálku běžně tak s dvaceti Smetany. To byly tenkrát za komunistů tisícikoruny s portrétem našeho slavného hudebního skladatele, takže to dělalo dvacet tisíc korun. V té době za komunistů to byly slušné peníze, taková prodavačka v obchodě nebo i nižší úředník si tolik nevydělali ani za celý rok.
A náš milý Jirka si vzal obálku a strčil ji do šuplete ve svém pracovním stole. Od té doby se z něj mezi pracovníky restaurací stal vyhlášený Jirka šuple. Ono dotyčného hospodského to zase tolik nebolelo, protože na lepší hospodě tyto peníze rychle získal zpátky. Všichni tedy byli spokojení, jak náš vyhlášený Jirka šuple, tak hospodští.
V listopadu 1989 přišla Něžná revoluce, obnovili jsme kapitalismus, a socialistické nesmysly včetně těch restauračních postupně skončily. Náš milý Jirka šuple se však neztratil, dal se na politiku a zpočátku si vedl docela dobře. Pak však přišel pád, který trvá dosud. Náš Jirka šuple se sice snaží stále rozdávat svá „moudra“, ale už ho skoro nikdo nebere vážně. A také káže morálku. Inu, už Karel Kryl ve své slavné písni Veličenstvo kat zpívá „vrah o morálce káže.“
Něco Vám to připomíná milé děti, ale ne, vždyť je to přece jenom pohádka.
