Je to velmi působivý rituál. Při posledním rozloučení se zesnulými Habsburky se pohřební průvod s rakví zastaví před zamčenými vraty a ceremoniář zaklepe na dveře. Zevnitř se ozve kapucín a ptá se: „Kdo žádá o vstup?“ Odpověď zní, ten a ten se všemi tituly, mnich odpoví, „neznám“. Znovu klepání a otázka, kdo žádá o vstup. Na to odpověď, ten a ten už jen s vybranými tituly, načež odpověď je opět, neznám. Třetí klepání a znovu otázka, kdo žádá o vstup. Nyní ceremoniář odpoví: Ten nebo ta, obyčejný hříšník či obyčejná hříšnice. A nyní kapucín řekne: „Ať vstoupí.“

Císařovna a česká královna Marie Terezie je i po smrti se svým milovaným manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Vpředu prostá rakev jejich syna císaře Josefa II.

Zita Bourbon-Parmská, manželka zatím posledního rakouského císaře a českého krále Karla Habsburského. Jak je vidět, rovněž u lidí stále oblíbená.

Otto Habsburský, syn Karla a Zity Bourbon - Parmské. Stoupenec spolupracující Evropy a velký odpůrce nacistů a Adolfa Hitlera.
V těchto místech odpočívají lidé z významného evropského panovnického rodu, římští a rakouští císaři, arcivévodové, arcivévodkyně, ale i čeští králové a české královny. Mezi nimi například Marie Terezie, která svými reformami pomáhala zlepšit životy obyvatel svého mocnářství včetně českých zemí. Mimo jiných zavedla povinnou školní docházku, nechala stavět císařské silnice a zmírnila poddanské povinnosti.
Je dobré si také uvědomit, že v éře Františka Josefa I. dosáhly české země velkého civilizačního, hospodářského a kulturního rozmachu a zařadily se v tomto ohledu mezi evropskou špičku. Tento panovník má na tom také svoji zásluhu.
Habsburkové se výrazně zapsali do historie Čech, Moravy a Slezska, a to převážně pozitivně. Což potvrzují i současní objektivní historici.
Všechny fotografie jsem pořídil osobně.