Bartoš s Ladislavem Zemánkem přidali v březnu 2015 na místo nalezu zavražděné novou ceduli. Stálo na ní, „Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“ Text publikovali i na webových stránkách Národní demokracie, jejíž je Bartoš předsedou. Píše o tom web ceskatelevize.cz.
Kříž a symbolický hrob v místě nálezu zavražděné Anežky Hrůzové. (iDNES.cz)
Na tuto s odpuštěním nehoráznou antisemitskou hnusárnu, jsem si vzpomněl včera večer při sledování druhého dílu výborného televizního filmu České televize Vražda v Polné na ČT2. Je to vynikající zpracování této smutné události o hloupé protižidovské pověře.
Co se tenkrát před více než 120 lety stalo? V lese Březina nedaleko Polné na Jihlavsku byla na Bílou Sobotu 1. dubna 1899 nalezena zavražděná mladá dívka Anežka Hrůzová z nedaleké vesnice Věžnička, která tudy pravidelně chodila z práce a do práce v Polné. Někdo u mrtvého těla vykřikl, že je podkošerovaná, čili podřezaná velkým nožem, které Židé používali na rituální porážku dobytka. Z vraždy byl obviněn Žid Leopold Hilsner a vzápětí se rozšířila pověra, že mladá dívka se stala obětí rituální vraždy, protože Židé potřebují ke svým obřadům krev křesťanských panen. Vypukly protižidovské hysterie a pogromy na Židy v mnoha místech Čech a Moravy, do některých měst, například do Holešova a Vsetína, muselo být povoláno vojsko.
Hilsner byl dvakrát odsouzen k trestu smrti, poprvé Krajským soudem v Kutné Hoře, poté, co tento rozsudek zrušil Kasační soud ve Vídni, pak o rok později Krajským soudem v Písku, kde jej navíc obvinili z dřívější vraždy jiné mladé dívky Marie Klímové.
Ministerstvo spravedlnosti ČR v roce 1998 vyneslo verdikt, že u obou soudních procesů bylo porušeno Hilsnerovo právo na spravedlivý proces. Není divu, tak korunní svědek Pešák z Polné, který údajně viděl Hilsnera, jak společně s dvěma dalšími osobami jde k místu vraždy a v ruce prý měl nůž. Později se ukázalo že špatně vidí a na osm set metrů nebyl při rekonstrukci schopen poznat jemu známé osoby. Těžko lze tedy uvěřit tomu, že by na stejnou vzdálenost poznal Hilsnera. Navíc obhájce obžalovaného Zdenko Auředníček jasně prokázal, že Hilsner byl prokazatelně viděn v různých časech na různých místech Polné a na místo vraždy to nemohl v inkriminovanou dobu stihnout. Také nebyl ani žádným ortodoxním Židem, dokonce s chtěl kvůli jedné katolické dívce, kterou si chtěl vzít za ženu, nechat pokřtít. To, že by by v Polné měla tenkrát sídlit nějaká židovská sekta provozující krvavé rituály, je vyloučeno. V současnosti by každý soud musel Hilsnera osvobodit pro nedostatek důkazů. Skutečného vraha či vrahy Anežky Hrůzové a Marie Klímové se bohužel nepovedlo odhalit.
Ano, Hilsner nebyl vzorem dokonalosti a ctností, často nepracoval, nechal se živit matkou a rád se toulal. Byl to takový pobuda okresního formátu, jenomže za to se lidé neposílají na popravu.
Hrozná však byla antisemitská hysterie, která se kvůli této kauze rozpoutala. Odpůrci pověry o rituální vraždě byli veřejně napadáni a lynčováni. Profesora T. G. Masaryka vypískal studenti na přednášce, pak mu protestující kameny rozbili okna u jeho bytu, a násilníci jej dokonce i na ulici fyzicky napadli.
Lůza a spodina pak ničila židovské majetky, byli mrtví a zranění. To bylo strašné a bezdůvodná nenávist k Židům a zachvátila velkou část obyvatel českých zemí. Proto je nehorázné, že Adam B. Bartoš se de facto přidal k lidskému odpadu, když tvrdil, že smrt nebohého děvčete semkla český národ. Nikoliv, akorát probudila v sebrance ty nejhorší vražedné pudy.
Z toho titulu a i z hlediska pozdějších tragických událostí holocaustu hodnotím pravomocné odsouzení Adama Bartoše k jednomu roku vězení s dvouletým podmínečným odkladem, jako spravedlivé a přiměřené. Já bych totiž nerad zažil nějaké další antisemitské štvanice na nevinné lidi.
