Komunisté ničili životy i sportovcům a mnohé z nic svoji hloupou politikou přinutili emigraci. A tak jedna z nejlepších tenistek všech dob Martina Navrátilová reprezentovala barvy USA. Pro někoho to možná bude překvapení, ale Jan Kodeš nebyl prvním Čechem, který ovládl Wimbledon.
Už před ním na tomto turnaji zvítězil v roce 1954 Jaroslav Drobný, jenže ten v červenci 1949 emigroval, když mu soudruzi nařídili, aby okamžitě opustil rozehraný turnaj ve švýcarském Gstaadu. On neposlechl, dokonce mladému komunistickému funkcionáři Janu Zelenkovi, pozdějšímu řediteli Československé televize, vrazil facku. Je jasné, že za takové situace se domů vrátit nemohl, protože by mu hrozil Jáchymov. Nikoliv však lázně, ale komunistický lágr.
Nakonec zásluhou samotného egyptského krále Farúka I. přijal egyptské státní občanství a v tenise reprezentoval tuto zemi. Kromě Wimbledonu ještě v letech 1951 a 1952 zvítězil na French Open.
Jaroslav Drobný byl také výborný hokejistou, hrál v útoku, který v letech 1936 – 49 působil v klubu I. ČLTK Praha. Odehrál rovněž 31 utkání za československou reprezentaci a vstřelil 36 gólů. Po jeho odchodu jakoby pro Československo přestal existovat, nesmělo se o něm psát a mluvit.
To bylo běžné, sportovec, který emigroval, pro komunisty jakoby nebyl. Své o tom vědí hokejisté Václav Nedomanský, Richard Farda, František Musil a další. Kuriózní situace nastala v případě emigrace slovenského hokejisty z proslulého bratrského tria Petera Šťastného, který na Kanadském poháru v roce 1984 reprezentoval Kanadu. Čechoslováci s ní tenkrát prohráli 2:7 a Peter Šťastný nám dal jeden z kanadských gólů. To už se v televizním přenosu nedalo jen tak přejít mlčením, a tak náš komentátor prohlásil něco v tom smyslu, že je smutné, když Kanada využívá služeb hokejisty, který zradil svoji vlast. Normální lidé se této hlouposti akorát zasmáli.
Viníkem toho, že skvělí čeští a slovenští sportovci reprezentovali jiné země jsou jednoznačně komunisté, kteří s lidí udělali poddané a chtěli rozhodovat o jejich životech, diktovat jim kde smí či nesmí hrát. Na to smutnou hru však mnozí nechtěli přistoupit, a tak socialistické tyranii dali sbohem. Souhlasím s tím, že každý má právo žít a pracovat tam, kde se mu líbí a kde chce. A to platí též pro sportovce.
