Petřina dcera rovněž Petra se učí výborně. Na konci osmé třídy měla vyznamenání, pouhé dvě dvojky, jinak samé jedničky, ale ten dějepis. Petra starší se proto pustila do učitelů. Prý drtivá většina těch, co učí dějepis, jsou k ničemu a žákům akorát historie zprotiví. „Oni po nich chtějí, aby odříkávali nazpaměť kapitoly z učebnic a znali historická data. Tím se ovšem vychovávají poslušné loutky, ale nikoliv myslící osobnosti,“ ulevila si Petra.
Jsou to sice silná slova, avšak něco pravdy na nich je. Nemohu zodpovědně posoudit, jaká je kvalita učitelů dějepisu, Tenhle problém jde jaksi mimo mne. Osobně znám učitele dějepisu, kteří umí svoji profesi a kterých si vážím. Nicméně obecně je dlouhodobě naše školství kritizováno za to, že nevede žáky k přemýšlení nad danou problematikou, ale k pouhému papouškování textů z učebnic. Tohle se dokonce už objevilo i ve filmu Škola základ života z roku 1938, ve kterém si na takový systém výuky stěžoval jeden ze studentů gymnázia a byl za to vyhozen ze školy.
Historie se opravdu nedá pochopit z naučených textů a odříkaných dat. To je pravda. Ovšem obecně zaujmout žáky základních škol výukou, která je nebaví a dávají to vyučujícím veřejně najevo, není vůbec jednoduché.
České dějiny se musí především chápat v souvislosti s dějinami evropskými. Ta provázanost tam byla a je. České země nemohly existovat bez stýkání a potýkání se se svým okolím. Příkladem jsou sporné okamžiky z naší historie – husitství a doba pobělohorská, je třeba se na ně zaměřit bez ideologických nálepek, nejlepší či nejtemnější období našich dějin. Obě období měla svoje klady a zápory.
X let se také právem kritizuje fakt, že zbytečně moc času se vyplýtvá na výuku pravěku a starověku, a nezbývá prostor na nejnovější dějiny. S tím souhlasím a považuji za důležitější, aby žáci byli informováni o zrůdnostech nacistů a komunistů, okupacích v letech 1939 a 1968, apod., než aby podrobně probírali dobu kamennou. Jenomže už je konečně třeba přejít od slov k činům.
