Z Kozáka a uprchlíka před rudým terorem oblíbeným lékařem

4. 10. 2023 11:48:06
Bohatý život plný dobrodružství prožil donský Kozák Nikolaj Kelin, který ze své rodné vlasti uprchl před komunistickou diktaturou a svůj život si zachránil na poslední chvíli. Zažil bídu a hlad a nakonec skončil v Československu.

Jeho vzpomínky vydalo knižně nakladatelství Jota pod názvem Paměti donského Kozáka a českého lékaře. Stojí za přečtení, protože skvělým způsobem přibližují historii první poloviny dvacátého století a výklad dějin na základě vyprávění pamětníků bývá přínosem. Samozřejmě, nevýhodou mohou být zkreslení, přikrášlení skutečností, výmysly atd. To však není tento případ.

Když se Nikolaj Kelin narodil v roce 1896 v kozácké vsi Kletská na Donu, jistě netušil, co všechno jej v životě čeká. Nejspíš počítal s tím, že bude žít tam, kde i jeho předkové žili po staletí, v donských kozáckých stepích. Jenomže jeho životní osudy zcela změnily první světová válka a bolševický puč v listopadu 1917.

Jeho dědeček chtěl, aby Nikolaj Kelin dosáhl co nejvyššího vzdělání, což u Kozáků nebylo v té době obvyklé. Ten po gymnáziu krátce studoval na lesnickém institutu v Petrohradě, později absolvoval vojenské učiliště a stal dělostřeleckým důstojníkem. Bojoval v První světové válce proti Ústředním mocnostem, později v řadách bílých proti rudým. Mimo jiné nechápal, jak je možné, že velitel rudé jízdy s poddůstojnickými zkušenostmi Buďonnyj dokázal porazit absolventy petrohradské válečné akademie, kteří veleli bílým. Obě strany tenkrát nebraly zajatce a Kelinovi šlo opakovaně o život. Nakonec se po porážce bílých dostal z Krymu do Turecka, kde jako uprchlík zažil internaci, hlad a bídu. Měl štěstí, že mohl odejít do Československa a na Karlově univerzitě v Praze studovat vysněnou medicínu. Rusové, kteří z Ruska uprchli před komunistickou tyranii, k nám přišli na pozvání prezidenta T. G. Masaryka a některých dalších čelných politiků v rámci tzv. Ruské pomocné akce určenou k podpoře ruských emigrantů.

Je ovšem smutné, že se našli i takoví, levičáci a hlavně komunisté, kteří hlásali, že tito Rusové jsou nepřáteli světové revoluce, proto by měli být posláni zpátky do Ruska v dobytčácích, ať tam s nimi bolševici zatočí. Sám Kelin taková slova slyšel na jednom veřejném shromáždění univerzitních studentů, bylo mu z nich hodně smutno a rozplakal se. Je hrozné, že takto se někteří jedinci chovali k lidem, kteří byli vyhnáni rudými zločinci z rodných domovů, okradeni o veškerý svůj majetek a sotva si zachránili holé životy. Bohužel, vždy se najdou takoví, kteří fandí zlu a napadají jeho oběti. V každé zemi se holt vyskytuje spodina hlásající nenávist k jiným lidem.

Naštěstí takových byla menšina a imigrant Nikolaj Kelin u nás zůstal. Úspěšně dokončil studia a stal se respektovaným a vyhledávaným lékařem. Zpočátku však zažil krušné chvíle, protože, ač již ženat, pracoval pouze za stravu a byt, jelikož jako cizinec u nás nesměl dostat placené místo. To se však později změnilo, získal čs. občanství, vlastní pílí se stal úspěšným praktickým lékařem a otevřel si i zubní ordinaci, což tenkrát bylo možné. Od třicátých let až do své smrti v roce 1970 působil v Želivi na Pelhřimovsku.

Za války se odmítl stát členem německé lékařské komory, kolaborantem s nacisty nebyl, ovšem osvobození se právem obával. Věděl, že by ho Sověti jako bývalého bělogvardějce tudíž „nepřítele Sovětů“ mohli zatknout a deportovat na Sibiř, což koneckonců učinili s mnoha jeho krajany. Řada Rusů proto ještě před příchodem Rudé armády s obavami o svou bezpečnost odešla do ciziny mimo dosah Sovětů. Byl svědkem násilí rudoarmějců na českém civilním obyvatelstvu. Sovětští vojáci loupili a znásilňovali ženy, často i stařeny, a neváhali ani zabíjet muže, kteří je bránili.

Nikolaje Kelina nakonec speciální oddíly sovětské vojenské kontrarozvědky SMĚRŠ přece jen zadržely a věznily, on však měl štěstí. Na rozdíl od jiných u nás žijících Rusů s čs. občanstvím, kteří byli odvlečeni do Sovětského svazu, jeho Sověti propustili a on mohl zůstat u své rodiny. To bylo něco neskutečného a neobvyklého, nicméně zázraky se občas dějí. Zřejmě na něm Sovětům tolik nezáleželo jako na jiných jeho krajanech. Zažil ovšem brutální komunistické praktiky, kdy se jej vyšetřovatelé snažili přinutit k přiznání k činům, které nespáchal a jednou ze strachu o vlastní život podepsal výslechový protokol, v němž souhlasil s vykonstruovaným obviněním. Byl dokonce svědkem popravy rudoarmějce, který byl odsouzen k trestu smrti pouze za to, že se nechal zajmout Němci. Už tenkrát pochopil, že komunismus a zvláště stalinismus je velké zlo. Stalina také právem považoval za jednoho z nejhorších zloduchů dvacátého století.

Na konci padesátých let po téměř čtyřiceti letech od emigrace přicestoval do své původní vlasti, kde se setkal s matkou a sestrou. Navštívil rovněž slavného spisovatele a Kozáka Michaila Šolochova, nositele Nobelovy ceny za literaturu, a tohoto setkání si velmi cenil. Do své rodné země se dlouho nemohl dostat, protože k vycestování bylo vyžadováno povolení čs. úřadů a také pozvání někoho ze SSSR. Jemu však dlouho odmítal povolit cestu do rodné vlasti člověk, který ho z nějakého důvodu neměl rád, jenomže zastával důležitou pozici na okresním výboru KSČ v Pelhřimově. Zaskočen byl rovněž neskutečnou byrokracií v Sovětském svazu, kde třeba v místech pobytu bylo povinné ohlašování na policejních stanicích. Jednou nedostal potřebné razítko a milice (policie) v tehdejším Leningradě (nyní Sankt Petěrburg, v letech 1914 – 1924 Petrohrad) mu zabavila cestovní pas a nechtěla mu jej vrátit. Naštěstí se situace za pomoci pracovnice sovětské cestovní kanceláře Inturist urovnala.

Kniha je skvělým příspěvkem k poznání časů minulých na základě osobního svědectví Nikolaje Kelina, který zažil opravdu mnoho dobrodružství. Život se s ním nemazlil, jenomže on byl tvrdým kozákem, který si dokázal poradit i ve velmi nepříznivých situacích a nakonec obstál se ctí. Kelinovy vzpomínky se čtou jedním dechem a nedá se jim prakticky nic vytknout. Možná by stálo za to jej v některých případech doplnit popisem dějinných událostí dané doby pro lepší orientaci čtenáře. Chápu však, že to u memoárů nemusí být možné, a navíc to nijak nesnižuje výbornou kvalitu knihy.

Přebal knihy zveřejněn se souhlasem nakladatelství Jota pro účely této recenze.

Paměti donského Kozáka a českého lékaře

Nikolaj Kelin

nakladatelství Jota,

Brno 2022

hodnocení: 90%

Autor: Jan Ziegler | středa 4.10.2023 11:48 | karma článku: 22.73 | přečteno: 353x

Další články blogera

Jan Ziegler

Macron není Daladier a proto volá k boji s Rusy, agresorům se neustupuje

Francouzský prezident Emmanuel Macron připustil, že Evropa může vyslat vojáky na Ukrajinu proti Rusku. To je moc dobře! Víme, jak kdysi jiný Francouz Daladier se zbaběle podvolil násilníkovi a byl z toho hrozný masakr.

27.2.2024 v 15:11 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 310 | Diskuse

Jan Ziegler

Zdeněk Štěpánek hrál Husa skvěle, k husitství byl ale kritický

Byl to opravdu pan herec. Vynikajícím způsobem ztvárnil stovky rolí. Nezapomenutelní jsou například jeho tragický Maršál z Bílé nemoci či komediální Mikuláš Dačický z Heslova z filmu Cech panen kutnohorských.

26.2.2024 v 12:26 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 303 | Diskuse

Jan Ziegler

Sehnat za komunistů kazeťák byl problém, pomohla teta řeznice

Za socíku se nekupovalo, ale shánělo, západní zboží bylo k dostání v tuzexu. V normálních obchodech jste třeba u radiokazeťáků museli mít velké štěstí nebo protekci. Já měl to druhé. Teta řeznice na malém městě byla k nezaplacení

23.2.2024 v 10:09 | Karma článku: 28.23 | Přečteno: 674 | Diskuse

Jan Ziegler

Otřesný únos mladé ženy, Rusko jde na ruku fanatickým islamistům

Šestadvacetiletá Seda Sulejmanovová utekla z rodného Čečenska před vnuceným sňatkem, který ji podle islámského práva domluvila rodina, do Sankt Petěrburgu. Odtud však byla násilím deportována zpět. Možná byla i zavražděna.

22.2.2024 v 13:00 | Karma článku: 35.76 | Přečteno: 5394 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Daniel Kruczynski

I pražský street art si užil koncerty Depeche Mode

Tisíce Čechů si prožíli svůj depešácký vrchol roku. Depeche Mode odehráli minulý týden dva koncerty v Praze. Většina fanoušků se oblékla do černé barvy. Pražský výtvarník tou barvou maloval na stěny.

27.2.2024 v 11:22 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 334 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky CCV - Kostol sv. Šimona a Júdu, Spišský Hrhov /SK/

...sú sny, ktoré snívame v spánku i sny, ktoré žijeme. Sú sny, ktoré by sme chceli prežiť i sny, ktoré prežívame. A sú miesta, ktoré sú tými snami. Plánovať si ciele ciest na Spiši je len iluzórnou chimérou, preludom...

26.2.2024 v 15:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka

Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.

25.2.2024 v 18:41 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 124 | Diskuse

Pavel Král

Muž by neměl mlčet

Jak my muži řešíme situaci, když se máme vyjádřit k nějaké ožehavé věci? Já při tom zatvrzele mlčím. A proč to dělám? Možná to dělám s nadějí, že se věc nakonec sama nějak vyřeší. A mě to pak nebude nic stát. Vždyť jsem k tomu ...

25.2.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 167 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Lubomír Typlt v Mantre, Bratislava

...už dlho nie je pravidlom, že by sa v slovenských výstavných priestoroch predstavovalo súčasné výtvarné umenie z Čiech. Maliarsku tvorbu Lubomíra Typlta pripravila spoločnosť Mantra v Bratislave...

25.2.2024 v 8:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse
Počet článků 3280 Celková karma 26.33 Průměrná čtenost 1819

Jsem publicista, žiji v Českých Budějovicích, mám rád historii i jižní Čechy. Jsem rád za rody vladařů z Rožmberka a knížat Schwarzenberských, které mají zásluhu na zvelebení této půvabné krajiny.

Kontakt: jan.ziegler@seznam.cz

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Zemřela slovenská moderátorka, oblíbený byl její pořad, který pomáhal dětem

Zemřela moderátorka a logopedka slovenské dětské televizní stanice JOJko Lucia Palugyayová. Bylo jí 47 let. Na...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...

Prý vypadám jako chlap. Kritika na sítích mě ranila, přiznává Julia Robertsová

Julia Robertsová (56) je americká herečka a bývalá modelka, jejíž jméno a filmové role zná celý svět. Navzdory slávě se...