Bavil jsem se svoji známou Petrou a ta mně řekla, že její dcera, která je v osmičce, pojede se svoji třídou na školní výlet do koncentračního tábora Mauthausen. Sice nechápe, proč tam cestují zrovna teď v zimě, proč ne raději na jaře, když je teplo, ale zase se na zpáteční cestě staví v Linci na adventních trzích, které bývají krásné.
Je fakt, že Mauthausen bývá častým cílem výletů českobudějovických základních škol a to je moc dobře. Je správné, když se děti seznamují s hrůzami nacismu, který způsobil Evropě obrovské neštěstí. V Mauthausenu umírali i čeští vlastenci, na Vánoce jednačtyřicátého roku zde byl umučen esesáky také známý umělec Karel Hašler. A z Českých Budějovic je to autobusem na toto smutné místo slabé dvě hodiny jízdy. Výlet stojí Kláru a její spolužáky asi sedm set korun včetně vstupů.
Docela mne však překvapilo, jaké děti dostávají kapesné. Petřina dcera Klára dostane na celodenní výlet do Rakouska 70 euro, což považuji za velmi slušnou sumu, také vzhledem k tomu, že Petra je samoživitelka. A to prý nic není, její spolužáci běžně dostanou na cestu 90 i 100 euro. „Nemohu si nějak vyskakovat, ale dělám všechno proto, aby se Klára cítila dobře, a když jedou se školou na výlet, aby nemusela počítat peníze a mohla si tam i něco pěkného koupit,“ řekla Petra.
Také si myslím, že 70 euro na školní výlet je docela dost. Z Klářiny třídy nepojede na výlet jenom jeden kluk, že prý mu to rodiče nemohou zaplatit. Jeho otec je přitom docela šikovný a zručný elektrikář. Jenomže! V hospodě vysedává více než je zdrávo, často ani nepřijde k zákazníkovi, a tak se nelze divit, že pro rodinu mu peníze scházejí. Silný je akorát v okamžicích, když po osmi pivech a pěti rumech vykřikuje, že Tomio Okamura je jednička a on volil SPD, které všechny ty lemply nahoře vyhází. I když v současné době je prý podle něj jedničkou Jindra Rajchl, který se s tím nebude mazat. Tak to tedy ano.
Z toho všeho je patrné, že i přes všechno naříkání na tom nejsme tak špatně, když si rodiče takto hýčkají své vlastní děti a umožňují jim krásné dětství. Lidé se mají relativně dobře. Jak se však říká, bez práce nejsou koláče a hospodským vysedáváním a tlachání ještě nikdo peníze nevydělal.
Nestačí naříkání nad tím, že nemám peníze, to umí každý ňouma, ale je potřeba udělat všechno proto, abych je měl a nemusel bědovat nad tím, že je nemám. Jak se říká, „kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“
