Polský maršál Pilsudski chtěl svrhnout Hitlera

24. 11. 2023 9:41:10
Historie Polákům velela, mít se na pozoru. Proto meziválečná Polská republika si v letech 1918 – 1939 udržovala odstup jak od Německa, tak od Sovětského svazu, které považovala za největší nebezpečí pro svou existenci.

Malý historický exkurs neškodí, tak je dobré si připomenout a pochopit postoje Polska v té době. Je třeba si uvědomit některé zásadní rozdíly mezi námi a Poláky. Tak zatímco Češi brali Rusy jako osvoboditele z údajného spíše tedy vymyšleného rakouského útlaku a v Rusku vstupovali do čs. legií bojujících za první světové války s ústředními mocnostmi, tak Poláci naopak zakládali své legie v rámci rakousko-uherské armády, protože Rusko právem považovali za nejhoršího nepřítele a utlačovatele. Poláci si však na rozdíl od Čechů, kteří za Rakouska nijak netrpěli, stěžovali na národnostní útlak ze strany císařského Německa a carského Ruska právem.

Brutální rusifikace a germanizace

Abychom plně pochopili jednání Polska v té době, je nutný zpětný historický exkurs. Na konci 18. století skončila polská státnost a země byla rozdělena mezi tři zábory, ruský, rakouský a pruský. V Rakouskem zabraném území se situace pro Poláky vyvinula časem poměrně příznivě. Polština se mohla svobodně rozvíjet, existovaly zde dvě polskojazyčné univerzity v Krakově a Lvově, Poláci zastávali i nejvyšší úřady v habsburské monarchii.

Pod Ruskem a Pruskem se ale Polákům žilo hodně zle. V druhé polovině 19. století zde panovaly tuhé rusifikace a germanizace. Polština nebyla vyučovacím jazykem ani na základních školách, polští učitelé museli s polskými dětmi mluvit rusky či německy, všechny učebnice, diskuse a komentáře se musely vést v ruštině a němčině. Proslulá polská vědkyně Marie Curie Sklodowská vzpomínala na to, jak se v roce 1878 jako jedenáctiletá žákyně musela před školním inspektorem pomodlit otčenáš v ruštině. Něco takového bylo pro Poláky hodně ponižující. Dokonce ani v kostelích Poláci nesměli mluvit polsky. Na Litvě bylo dokonce až do roku 1905 zakázáno používat latinku, psát se muselo jen azbukou. Poláky žijící v ruském záboru soudy posílaly do vyhnanství za sebemenší přestupky a běžnou praxí carských úřadů byla konfiskace jejich majetků.

Nelze se tedy divit tomu, že po obnovení polské nezávislosti v listopadu 1918 se Polsko chovalo k oběma bývalým okupačním mocnostem velmi obezřetně. Z hlediska svých dřívějších negativních zkušeností Poláci Rusům a Němcům nevěřili. Cílem polské diplomacie také bylo zabránit bližším vztahům sovětského Ruska (od prosince 1922 SSSR) a Německa a obě tyto země si tak nějak držet od těla.

Rappalská smlouva, nebezpečí pro Polsko

Tato strategie však dostala ránu už v dubnu 1922, kdy výmarské Německo a tehdejší sovětské Rusko uzavřely v severoitalském městě Rappalo smlouvu o vzájemné spolupráci, která se týkala i vojenské oblasti, v níž bylo Německo Versailleskou smlouvu silně zredukováno. Mohlo udržovat vzhledem k své velikosti pouze malou armádu – stotisícový Reichswehr bez těžkých zbraní. Tato dohoda s Rusy mu ovšem umožnila tato omezení obcházet, Němci mohli cvičit své vojáky a na území Ruska a Rusům naopak získala přístup k moderním technologiím a těžkým zbraním. No území Ruska, od prosince 1922 pak Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), oba státy zřídily společné vojenské školy a cvičiště pro výcvik tankových, dělostřeleckých a leteckých vojsk.

Polsko se ovšem už dříve snažilo pojistit svoji bezpečnost uzavřením obranné smlouvy s Francií namířené proti Německu v únoru 1921 a o měsíc později později podepsalo podobnou dohodu s Rumunskem, která měla zabránit sovětské agresi.

Po roce 1918 se hlavním představitelem nového Polska stal ve funkci náčelníka státu maršál Józef Pilsudski, jehož vizí bylo vytvoření uskupení nezávislých zemí mezi Polskem a Ruskem. Tato jeho koncepce však padla, když sovětské Rusko okupovalo na počátku dvacátých let Ukrajinu a Bělorusko, které měly patřit k oněm nárazníkovým států. Absolutní moc získal Pilsudski v Polsku po státním převratu v roce 1926, kdy v zemi skončila parlamentní demokracie. Nicméně pozitivem bylo jisté stabilizování poměrů a to se týkalo i zahraniční politiky. Do té doby se střídali ministři zahraničních věcí jeden za druhým, nyní až do okupace Polska hitlerovským Německem a stalinským Sovětským svazem v roce 1939 už zastávaly tento úřad pouze dva lidé. Do roku 1932 August Zaleski a poté plukovník Józef Beck.

Vztahy se SSSR

Po porážce Rudé armády polským vojskem ve válce roce 1920 uzavřely Polsko a tehdejší sovětské Rusko v lednu 1921 Rižský mír, kterým byly stanoveny hranice obou zemí. V druhé polovině dvacátých let nastalo jisté sbližování mezi Polskem a SSSR. To nemělo zájem na nepřátelství se svým komunistickým sousedem a snažilo se s ním udržovat normální vztahy.

Poláci také otevřeli u svých východních sousedů tři nové konzuláty v Leningradě, Kyjevě a Tbilisi. V únoru 1929 představitelé Sovětského svazu, Polska, Rumunska, Lotyšska a Estonska podepsali v Moskvě protokol o neútočení, jímž se zřekli války jako způsobu řešení vzájemných problémů. V roce 1932 pak SSSR a Polsko uzavřely pakt o neútočení. Zpočátku na tři roky, v roce 1934 byla tato mezistátní dohoda prodloužena při návštěvě ministra Becka v Moskvě o dalších 10 let. Platit tedy měla až do roku 1945. Jak to dopadlo, všichni víme.

Vztahy s Německem

Polská diplomacie považovala za důležité stabilizovat i vztahy se svým západním sousedem – Německem. To si ovšem vůči Polsku kladlo územní nároky, hlavně mu vadil polský koridor k Baltskému moři, který odděloval východní Prusy od zbytku Německa. Mezi oběma zeměmi také došlo k několika obchodním sporům, které vyprovokoval Berlín s cílem poškodit poměrně slabou polskou ekonomiku.

V roce 1933 se v Německu dostal moci Adolf Hitler a jeho nacistická strana. Nebezpečí, které z toho pro Evropu vyplynulo, jako první odhalil maršál Pilsudski a chtěl proti němu zakročit. Proto začal ve Francii sondovat možnosti společného vojenského zásahu proti nacistickému režimu. Tamní vláda však zaujala zbabělý pasivní postoj, který setrval i v roce 1936 při německém vojenském obsazení Porýní a vyvrcholil v září 1938 neblahou Mnichovskou dohodou, a odmítla jít do otevřeného střetu s nacistickým Německem. Varšavě pak už moc jiných možností nezbývalo, a tak v lednu 1934 vyjednala s Berlínem smlouvu o vzájemném nepoužití síly uzavřenou na deset let. Poláci jednali pragmaticky v pudu sebezáchovy, protože nechtěli válčit s Němci.

Závěr

Polsko nemělo zájem na válečném konfliktu jak s Německem, tak se Sovětským svazem. Ministr zahraničí Beck stejně rozhodně odmítal nabídky hitlerovského Německa na společný útok proti Sovětskému svazu, tak požadavky SSSR a západních spojenců na vstup Rudé armády na polské území. Polsko mělo smutné historické zkušenosti s těmito oběma sousedy a podle toho se chovalo. Akorát podcenilo jednu důležitou věc, domnívalo se, že vzhledem k velkým ideologickým rozporům se nedokážou nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz domluvit. V tom se bohužel zmýlilo.

Uvědomme si taky, že komunistický Sovětský svaz pod vládou masového vraha Josefa Stalina byl de facto zločinným spolčením terorizujícím vlastní obyvatelstvo a v té době už mělo na kontě miliony zavražděných lidí, včetně asi pěti milionů Ukrajinců, které Kreml vědomě a cíleně nechal zemřít hladem při hladomoru v třicátých letech. Takový stát jaksi logicky nevzbuzoval důvěru a opatrnosti vůči němu ze strany ostatních zemí se nelze divit.

Zdroje

Dějiny Polska. Marceli Kosman, nakladatelství Karolinum, Praha 2011

Polsko (dějiny národa ve středu Evropy), Norman Davies, nakladatelství Prostor Praha 2003

Dějiny Polska, kolektiv autorů, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2017

Černá zem (Holokaust, historie a varování), Timothy Snyder, nakladatelství Paseka, Praha 2015

Autor: Jan Ziegler | pátek 24.11.2023 9:41 | karma článku: 22.13 | přečteno: 446x

Další články blogera

Jan Ziegler

Macron není Daladier a proto volá k boji s Rusy, agresorům se neustupuje

Francouzský prezident Emmanuel Macron připustil, že Evropa může vyslat vojáky na Ukrajinu proti Rusku. To je moc dobře! Víme, jak kdysi jiný Francouz Daladier se zbaběle podvolil násilníkovi a byl z toho hrozný masakr.

27.2.2024 v 15:11 | Karma článku: 20.01 | Přečteno: 342 | Diskuse

Jan Ziegler

Zdeněk Štěpánek hrál Husa skvěle, k husitství byl ale kritický

Byl to opravdu pan herec. Vynikajícím způsobem ztvárnil stovky rolí. Nezapomenutelní jsou například jeho tragický Maršál z Bílé nemoci či komediální Mikuláš Dačický z Heslova z filmu Cech panen kutnohorských.

26.2.2024 v 12:26 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 305 | Diskuse

Jan Ziegler

Sehnat za komunistů kazeťák byl problém, pomohla teta řeznice

Za socíku se nekupovalo, ale shánělo, západní zboží bylo k dostání v tuzexu. V normálních obchodech jste třeba u radiokazeťáků museli mít velké štěstí nebo protekci. Já měl to druhé. Teta řeznice na malém městě byla k nezaplacení

23.2.2024 v 10:09 | Karma článku: 28.23 | Přečteno: 674 | Diskuse

Jan Ziegler

Otřesný únos mladé ženy, Rusko jde na ruku fanatickým islamistům

Šestadvacetiletá Seda Sulejmanovová utekla z rodného Čečenska před vnuceným sňatkem, který ji podle islámského práva domluvila rodina, do Sankt Petěrburgu. Odtud však byla násilím deportována zpět. Možná byla i zavražděna.

22.2.2024 v 13:00 | Karma článku: 35.76 | Přečteno: 5395 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Michael Laitman

Život uběhl jako sen

Ví člověk opravdu, co chce? Nikdy to neví. Zeptejte se starších lidí a oni vám to řeknou: „Nestačili jsme si ani uvědomit, jak jsme život prožili a co jsme v něm vlastně dělali. Naráz někam proklouzl.“

28.2.2024 v 4:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Tadeáš Firla

Co je kolaborace?

Když v době druhé světové války někdo omlouval zabíjení, genocidu civilních občanů nacisty, tak se tomu říkalo kolaborace. Nedokážu pochopit vyjádření premiéra Slovenska Fica. S tím se nedokážu srovnat.

27.2.2024 v 22:39 | Karma článku: 15.69 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jan Lněnička

Odvody - konečně!

Konstruktivní návrh jak zařídit v případě ohrožení nebo války obvody. Plošné zavedení odvodů plánovalo Ministerstvo obrany již v roce 2015, poslanci se nějak nedohodli, nakonec to skončilo pouze u dobrovolných odvodů.

27.2.2024 v 19:49 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 333 | Diskuse

Miroslav Gruner

Jak velký je vlastně stupeň militarizace ruské a ukrajinské společnosti v této době?

V přepočtu na počet obyvatel má Ukrajina ve zbrani jen asi 2 - 3 násobek mužů než kolik byl mírový počet vojáků tehdejší České socialistické republiky před 35 roky, v době končící Studené války. A Rusko o 1/3 méně než my tehdy...

27.2.2024 v 16:02 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 384 | Diskuse

Tomáš Flaška

A proč Rusům a jejich příznivcům nenaservírovat jejich vlastní polívčičku?

Rusy dosazený gubernátor zabrané ukrajinské Záporožské oblasti Jevgenij Balický: „Vysídlili jsme velké množství rodin. Nebyl to snadný úkol. Deportovali jsme ty, kteří nějakým způsobem nepodporovali speciální vojenskou ...

27.2.2024 v 15:17 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 606 | Diskuse
Počet článků 3280 Celková karma 26.34 Průměrná čtenost 1819

Jsem publicista, žiji v Českých Budějovicích, mám rád historii i jižní Čechy. Jsem rád za rody vladařů z Rožmberka a knížat Schwarzenberských, které mají zásluhu na zvelebení této půvabné krajiny.

Kontakt: jan.ziegler@seznam.cz

Útok moukou byl podvod. Bendigovi hrozí trest, že úřady zaměstnal zbytečně

Zpěvák Jan Bendig se nestal obětí útoku moukou, jak sám všude rozhlašoval. Celou událost s „pachatelem“ ve skutečnosti...

Zemřela slovenská moderátorka, oblíbený byl její pořad, který pomáhal dětem

Zemřela moderátorka a logopedka slovenské dětské televizní stanice JOJko Lucia Palugyayová. Bylo jí 47 let. Na...

Bufet v Českém Krumlově se stal přes noc hitem. Zaujal řízkovým chlebíčkem

Fotografie chlebíčku na řízku obletěla na sociálních sítích během středečního dne téměř všechny skupiny. Tuto...

Jak uspokojit ženu? Odborníci vědí, jak na to. A za pokus to rozhodně stojí

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku, co...

Prý vypadám jako chlap. Kritika na sítích mě ranila, přiznává Julia Robertsová

Julia Robertsová (56) je americká herečka a bývalá modelka, jejíž jméno a filmové role zná celý svět. Navzdory slávě se...