Když jsem se za komunistické totality díval na americké filmy, tak jsem si pokaždé povzdechl, tam bych se tak hrozně rád podíval, ale to se mi asi nesplní. V mnoha filmech s atmosférou Divokého západu dominují úžasné pískovcové skály Monument Valley. No, a před pěti let se moje dávné přání, které jsem před rokem 1989 považoval za utopii, stalo skutkem. Asi měsíc jsem putoval po západu USA. San Francisco, Los Angeles, Sacramento, Yosemity, Sequoia, Bryce Canon, Las Vegas, Yellowstone, Údolí smrti, i zmíněný Monument Valley a mnohá další místa. Byla to fantastická dovolená. A já vím dobře, že se ještě někdy do Států podívám, a tentokrát na východ. New York musím vidět.
Svoboda cestování je úžasná, rozhodneme se , že za týden pojedeme do Vídně, tak pojedeme do Vídně, nebo letos jsme si řekli, že navštívíme předvánoční Paříž, tak ji navštívíme, stačí si jen zamluvit letenky a zarezervovat hotel.
Za rudé diktatury nebylo nic takového možné. Cestování zvláště do tzv. kapitalistické ciziny, bylo hodně složité. Člověk potřeboval devizový příslib a výjezdní doložku, pánové museli před výjezdem odevzdat na příslušné okresní vojenské správě vojenskou knížku. Pravda, na Západ se dalo se vyjet i prostřednictvím cestovních kanceláří a pak nebyl nutný devizový příslib. Jenomže počet míst v těchto zájezdech byl omezený a ty byly také v poměru plat - cena výrazně dražší než v současnosti. Výjezdní doložka však musela být v každém případě a tu mohly tehdejší pasové orgány komukoliv odmítnout bez udání důvodu a nebylo proti tomu odvolání. Často se také stávalo, že na Západ nemohla cestovat celá rodina, ale třeba jedno dítě muselo zůstat doma. Režim se tak jistil proti případné emigraci.
Líbí se mně také, že v současnosti už si ve světě připadám jako plnohodnotný turista. Pamatuji si, jak jsem v roce 1988 vyjel do tehdejší Jugoslávie na batoh jsem měl plný konzerv a když jsem vyrazil o rok později v listopadu na svatořečení svaté Anežky do Říma, tak to bylo to samé. Je faktem, že v osmaosmdesátém roce přišlo jisté uvolnění a pokud na konkrétního člověka nějaký cizinec složil valuty, tak už nebyl k výjezdu potřeba devizový příslib. Ale výjezdní doložka stále trvala. A já takto dostal 200 západoněmeckých marek a mohl jsem vyjet. Tenkrát se však obecně jezdilo do zahraničí se zásobami jídla, protože zvláště na Západě bylo pro české turisty draho. To už dávno neprovozuji a chodím si dávat něco dobrého do restaurací.
Má také radost z toho, že si mohu kupovat knihy podle svého výběru a nemusím se pokoutně shánět po tzv. zakázané literatuře. Také s hudbou je to jednodušší. Za komunistů jsem si musel nahrávat Karla Kryla od kamarádů, protože byl na indexu, tedy nepovolený a jeho desky se nesměly prodávat. Nyní si jeho cédéčka kupuji v obchodech, jak je to v normálních zemích zvykem.
Takže těch třicet let je úžasných a já děkuji za listopadovou změnu, za pád zločinného komunistického režimu a za život ve svobodě. Samozřejmě je ještě mnoho dalších důvodů, proč si chválit nynější život. Jsem také rád, že podle článku na iDNES.cz považují současný režim za lepší než komunistický dvě třetiny obyvatel České republiky, kdežto opak si myslí jen necelá pětina.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sametova-revoluce-pruzkum-agentura-stem.A191114_142959_domaci_knn?