Je smutné, že současné Rusko velebí masového vraha Stalina

Bylo tomu 80 let, co 5. března 1953 zemřel jeden z nejhorších zločinců v dějinách lidstva - Josef Vissarionovič Stalin vlastním jménem Džugašvili. V současném Rusku hrozí za jeho oprávněné srovnání s Hitlerem vězení.

Přitom vrchní nacista a hlavní komunista jsou jako jednovaječná dvojčata. Krásně to bylo vystiženo ve vynikajícím filmu režiséra Juraje Jakubiska Sedím na konári a je mi dobre. Těsně po válce při oslavě vítězství jede na alegorickém voze Stalin, který drží meč nad pokořeným Hitlerem. Na konci oslavy povídá Stalin Hitlerovi, „Janko, pojď na pivo.“

To je dokonalé vystižení obou. Nemají si co vyčítat, oba byli ďáblové v lidské podobě. Paranoický sovětský vůdce má na svědomí desítky milionů zavražděných lidí. Alexandr Jakovlev, který měl přístup i do nejtajnějších sovětských archivů v knize Rusko plné křížů uvádí, že za komunistické éry zahynulo v SSSR vinou bolševických represí 20- 25 milionů lidí.

Mladý Džugašvili byl obyčejný kriminálník a bankovní lupič

Stalin v mládí studoval v semináři na pravoslavného kněze, studia však nedokončil. Později se stal radikálním sociálním demokratem, existuje ovšem vážné a důvodné podezření, že byl agentem carské tajné policie Ochranky, která v jeho okolí dosahovala mimořádných úspěchů.

Později se profiloval jako obyčejný kriminálník a bankovní lupič. V roce 1907 zorganizoval v gruzínském hlavním městě Tbilisi přepad transportu peněz do místní banky, při kterém zemřelo na 50 lidí, většinou nevinných kolemjdoucích. Takže ani obyčejné teroristické praktiky mu nebyly cizí. O rok později byl uvězněn za vydírání tbiliských obchodníků.

Bývalý sovětský vůdce Gorbačov kdysi prohlásil, že Stalinovy zločiny jsou neodpustitelné. Svatá pravda. Za všechny jmenujme uměle vyvolaný hladomor v třicátých letech minulého století, při kterém jen na Ukrajině zahynulo na pět milionů lidí včetně žen a dětí. Dále je to období velkého teroru na konci třicátých let s miliony oběťmi. Miliony dalších lidí nepřežily otřesné podmínky v sovětských lágrech - gulazích. Velké množství mrtvých si vyžádaly i deportace nepohodlných národů.

V některých aspektech byl život v SSSR horší než v nacistickém Německu. Jaký prý byl rozdíl mezi nacistickou a sovětskou tajnou policií? Říká se , že hitlerovské gestapo chtělo znát pravdu, komunistické NKVD svoji pravdu. Pravdou je, že mučící praktiky obou institucí byly srovnatelně brutální.

Existuje zaznamenaný případ v jednom ze sibiřských měst, ale je velmi pravděpodobné, že takových bylo víc. Místní šéf NKVD neměl v pozdním odpoledni splněný denní plán zatčených, a tak poslal své lidi na nádraží, aby je přivedli. Je to neuvěřitelné, stačilo se ocitnout v nesprávný čas na nesprávném místě, a už jste skončili v cele. Je faktem, že co se týče obyvatel vlastní země, tak jich sovětští bolševici mají na svědomí víc než němečtí nacisté.

Stalin jako neschopný manažér a vojevůdce

Ovšem i bez vykonstruovaných obvinění z protisovětské činnosti se lidem v Stalinově říši žilo mizerně. To kromě jiných dokazuje též bývalý mukl gulagu Ivan Soloněvič, který je autorem vynikající knihy Koncentrační tábor Rusko. Hned v úvodu píše: „Vzpomínám si na strašnou moskevskou zimu v letech 1929 – 1930, kdy Moskva, samozřejmě ta obyčejná, neoficiální Moskva umírala hladem a umírala zimou.“

Je třeba také vyvrátit zažité mýty, které o Stalinovi panují. Někteří jeho obdivovatelé tvrdí, že byl efektivním manažérem, ovšem opak je pravdou. Důkazem je například Bělomořský kanál. Krutou pravdou totiž je, že průplav dlouhý 227 kilometrů byl sice ve Stalinové éře postaven za rekordních 22 měsíců, i když za cenu tisíce mrtvých vězňů z gulagů, ovšem kvůli nízké hloubce 3-4 metrů jim nemohou proplouvat větší lodě, takže je skoro k ničemu.

Jiní Stalinovi příznivci o svém vzoru básní, jako o velkém vojevůdci, který zachránil Sovětský svaz za II. světové války před Hitlerem. Další nesmysl! Stalin se pokoušel velet svým vojákům v prvním roce bojů, ovšem výsledkem bylo několik katastrofálních porážek Rudé armády, například u Kyjeva a Vjazmy. Sovětský svaz před potupnou porážkou od Německa kromě velkých mrazů zachránilo jedno z mála Stalinových rozumných rozhodnutí, kdy se ve skutečnosti vzdal velení armády a přenechal ji svým schopným vojevůdcům. Moskva vděčí za záchranu maršálu Žukovovi, vítězství u Stalingradu naplánoval maršál Vasilijevskij.

Stalin se prý spojil s Hitlerem až teprve tehdy, když se nedokázal domluvit se Západem. Další lež! Ve skutečnosti usiloval o dohodu s říšským kancléřem už od jeho nástupu k moci v roce 1933. Měl však smůlu, protože nacistický vůdce o nějaké partnerství s ním až do roku 1939 nestál, a západním státníkům se nelze divit, že s tímto zločincem, psychopatem a paranoikem nechtěli mít nic společného.

Putinovské Rusko Stalina velebí

Je ovšem smutné, že v současném putinovském Rusku je Stalin populární osobností. Před šesti lety podle průzkumu ruského nezávislého centra Levada označilo 38% Rusů Stalina za nejvýznamnější historickou osobnost své země. To je příšerné. Je to stejné, jako kdyby více než třetina Němců velebila Hitlera. V Německu nic takového naštěstí nehrozí. Stejně tak je nemyslitelné, že by třeba Mnichov, známý pivním nacistickým pučem, se na krátký čas přejmenoval na Hitlerstadt. V případě Volgogradu se tak ovšem stalo. Město na počest vítězství ve stalingradské bitvě se několik dnů honosilo dřívějším pojmenováním Stalingrad.

Podle současných ruských zákonů také hrozí vězení lidem, kteří by Stalina přirovnali k Hitlerovi. V ruských školách se o Stalinových zločinech už téměř neučí, a tak téměř polovina mladých Rusů ve věku do 23 let o nich nic neví. Podle příkazů z Moskvy totiž ruští učitelé mají žáky informovat o násilné kolektivizaci, hladomorech a obecně rudém teroru v duchu, že to sice bylo špatné, ale nutné pro rozvoj země. Stalin prý byl nucen používat tyto brutální metody jen proto, aby Rusko vyvedl ze zaostalosti do blahobytu. To je samozřejmě další velká putinovská a lež a omlouvání zločinů proti lidskosti. V Putinově říši jsou také nyní stavěny Stalinovy sochy a památníky a otvírány jeho muzea, V jejich expozicích se ovšem člověk nic nedoví o ohavných Stalinových zločinech.

Jsem příznivcem poměrně široké svobody slova, ale pokud trestně stíháme propagaci nacismu a popírání nacistických zločinů, pak je nutné stejně přistupovat i ke komunistickým zvěrstvům. Proto považuji trest pro stalinistu Skálu, osm měsíců podmíněně, za šíření lží o katyňském masakru, za správný.