Tokle je možná první Váš blog, se kterým v zásadě souhlasím.

V jedné z knih o válce jsem četl, že z 80-ti tisíc zajatců RA v lágru jich přežilo zimu pouze 30.000. Když tam s jarem přišel Vlasov, neměl problém získat "dobrovolníky".

Ironií osudu ale jeho armáda po prve bojovala až v Praze, protože Vlasov bytostně neznášel SS-many.

1. divize ROA poprvé bojovala již v dubnu 1945 na Oderském předmostí Erlenhof proti DRRA.

Bolševici opět přepisují dějiny a nechtějí slyšet pravdu. Rusák okupant ať si trhne a nestará se o něco, co není jeho majetkem a na co nedává ani korunu.

Vážený pane, podle Vašich příspěvků usuzuji, že jste politicky připraven výborně, ale historie jde naprosto mimo Vás. Blog je ale o zásadní pomoci příslušníků 1. divize ROA Pražskému povstání a případné připomínce jejich činů ...

O skutečných událostech kolem květnového povstání by stálo za to vydat obsáhlou publikaci. Jednu jsem kdysi četl, ta se vztahovala k nabídce Pattonovy armády přijít Praze na pomoc, pokud o to exilová vláda požádá. Nepožádala, pomoc odmítla. Byla tam zmínka i o parlamentáři (Čech v americké armádě), který nabídku doručil. Po válce zůstal v Československu a byl odsouzen za vlastizradu (?).

Pokud někdo o této knize víte, ozvěte se. Nemohu si vzpomenout na autora a název.

No pokud sleduji vaše téměř každodenní hrdinské blogy p.Jene, vnucuje se mi stále jedna otázka. . . . Vyvíjel jste takové antiruské či protisovětské aktivity i před rokem 1989 ? Pokud ne, tak jsou vaše blogy o ničem. Mít zpoždění třicet ,no nevím. Nakonec není to ale problém jen Váš.

Samozřejmě. Jednou týdně pokousal minimálně okresního tajemníka KSČ a jednou měsíčně vařil guláš z důstojníka SA.

POkud vim existuje kniha Vojska generala Vlasova v Cechach, kdysi davno jsem ji cetla. To vysla v zahranici.

Pisálek chce předělávat historii, bohužel mladí mu mohou věřit, staré nepředělá!!!

Jedině jako na Ukrajině je může postřílet!!

Hanba!

To je pravda milý hlupáčku Jindro.

Vy jste se pomátl nebo si děláte legraci. Anebo má snad někdo pocit, že těch památníků, pomníků a soch je v Česku málo?

Na co jsem narazil v souvislosti s Vlasovci:

Konec všem přípravám a napětí udělal 5. květen po vysílání Českého rozhlasu. První reakcí bylo stržení všech německých nápisů, spálení všech obrazů Hitlera a prezidenta Háchy přímo na návsi. Ve 14.30 byli shromáždění občané vyzváni, aby zvolili revoluční Národní výbor. Na návrh předložený písemně F. Růtem čp.92 byli jednomyslně aklamací zvoleni: Karel Balek čp. 109, František Malý čp. 75, Karel Citterbart čp. 27, Karel Hrubeš čp. 104, Jan Baštář čp. 37, František Poláček čp. 78, Alois Josef Šťastný čp. 34 - spisovatel, Václav Šiška čp. 26 - učitel. Předsedou národního výboru se stal učitel Alois Balek. Krátce na to přišla z Březnice telefonická zpráva, že se německá posádka nechce vzdát a žádají o pomoc. Národní výbor vyhlásil mobilizaci všech mužů od 24 do 40 roků, autodopravce Fr. Balek nabídl nákladní auto a ti, kteří se na něj nevešli, jeli na kolech. Do konfliktu nijak nezasáhli a bez úhony se vrátili domů. Z rozhodnutí NV byly vytvořeny pro bezpečnost a pořádek stráže, které odborně vedl vrchní strážmistr Kouba a řídil Karel Hrubeš, člen NV. Čtyři strážní stanoviště byla obsazena ve dne v noci strážnými, kteří měli od myslivců zapůjčené brokovnice. Od jara 1945 bylo ve Hvožďanech ubytováno ve třech hostincích a škole kolem 200 německých uprchlíků, úředně nazývaných "národní hosté" (ženy, děti, a staří muži). Obyvatelstvo s nimi vycházelo celkově bez problémů, avšak pod dojmem událostí v Pražském povstání rozhodl NV odebrat uprchlíkům všechny cennosti - především zlato, šperky, ale i kuřivo, a pokud někdo měl, i osobní zbraně. Kolik bylo zabaveno klenotů, není známo, ale v kuřivu bylo sebráno 7 600 cigaret, 131 balíčků tabáku a 500 doutníků. Zlato a šperky byly odvezeny do Prahy, kuřivo předáno do třech pražských nemocnic pro raněné z povstání. V neděli 6. května dorazila do Lnář americká armáda a opět početná skupina občanů s autem pana Balka jela přivítat osvoboditele a prohlédnouti si americké tanky. Kolem poledn

Kolem poledne 7. května přijela do Hvožďan průzkumná skupina asi pěti amerických tanků a zastavila na návsi. Po krátké přestávce se jely otočit za ves směrem na Roželov, tam kde se říká u Pazderny, přilehlé bahnité louky doslova rozoraly a odjely zpět do Lnář. Ještě ten den k večeru projela přes Hvožďany skupina amerických tanků, která jela řešit konflikt mezi jednotkami SS a partyzány u Rožmitálu. Od rána 8.5. byly na okraji obce směrem na Vacíkov (u Vošmika) a na Roželov (u Pazderny) postaveny dva americké tanky s úkolem odzbrojovat projíždějící skupiny německých vojáků. U tanků ležely hromady pušek pancéřových pěstí a nábojů. Úkol plnily tyto předsunuté hlídky až do příchodu Rudé armády 11. 5. večer a 12. května americké tanky z Hvožďan odjely. Zvláštní epizodou konce války ve Hvožďanech byl příjezd Vlasovovy armády, vytvořené z ruských zajatců, oblečených do německých uniforem a vyzbrojené německými zbraněmi. Jednou z jejích součástí byla 1. divize, kterou Němci poprvé a naposled nasadili 13. dubna 1945 na východní frontě jižně od Frankfurtu nad Odrou. Po neúspěšném útoku na předmostí Rudé armády (RA) se tato divize stáhla do týlu a odmítla dále plnit rozkazy německého velení. Ve snaze vyhnout se zajetí od RA, začala postupovat směrem do Čech a 3.5. se rozmístila západně Prahy. Ve dnech 6. a 7. května se účastnila Pražského povstání proti Němcům. Poté, co velení Pražského povstání odmítlo jejich pomoc, stáhla se 8. května z Prahy do prostoru Berouna. Ráno 9.5. zahájila divize přesun po ose Lochovice, Jince, Příbram a odtud dvěma směry: na Březnici a na Rožmitál postupovala do prostoru soustředění severně od Lnářů s velitelstvím divize ve Hvožďanech. Při své cestě se několikrát střetla s jednotkami SS, např. u Hluboše a severně od Březnice. Na obou stranách byli mrtví a ranění. Když dopoledne 10. května projížděla přes náves skupina pravděpodobně již odzbrojených vojáků SS (bojové osobní auto a motocykly s přívěsem), zahájil po nich vlasovský strážný na návsi palbu

...co doporučujete napsat na fábor a jaký znak tam nechat namalovat abych někoho neurazil..

TĆo třeba znak ROA a poděkování příslušníkům 600. pěší divize WH a jejímu veliteli gen.mjr. Buňačenkovi, kteří se proti rozkazu gen.plk. Vlasova zapojili do Pražského povstání na straně povstalců

Postavit pomník prchajícícm osvoboditelům je myšlenka sice zajímavá, avšak nesmyslná. Skutečný osvoboditel zůstává vždy na místě osvobození, a vychutnává slábu. Pokud však prchá a dané místo opouští, nelze jej považovat za řádného osvoboditele - v tom lepším případě jde o kočovníka, v horším případě pak o psance či zločince.

Jako polehčující okolnost lze uvést, že tímto návrhem chce pan blogger ocenit vydání Vlasova Amíky Sovětům. To by mohlo být vhodným námětem pro sochaře, od Západu strkající Vlasova k Východu, kde jej přebírají Sověti.

Vlasov byl sovětským generálem, který dostal od Stalina úkol podchytit sovětské zajatce, aby mohli organizovaně vystoupit proti Němcům, v nejhorším případě je neutralizovat., Podobné tahy byly pro Stalina a Beriju charakteristické.