Na Slovensku počas druhej svetovej vojny mala komunistická strana a demokratická strana jediné spoločné - nepriateľa fašizmus.

Vo fašistickom štáte to mali komunisti podstatne ťažšie ako demokrati, samotný Husák pretože bol komunista a pripravoval so svojimi súdruhmi odboj bol 3x zatknutý, väznení v koncentračnom tábore v Ilave, sledovaný aj s manželkou...

Tieto dve strany si chceli privlastniť SNP, bohužiaľ podpora komunistickej strany z Moskvy bola neporovnateľne väčšia, ako minimálna podpora demokratickej strany z Londýna. Napriek tomu Slováci si uvedomovali realitu komunizmu, v posledných demokratických voľbách pred komunistickým pučom volili Demokratickú stranu 61,5%, komunistická strany 30,5%.

Dnes už by sa nemali obete posudzovať podľa toho, či bol komunista, alebo demokrat, obetovali svoj život, pretože nesúhlasili s fašizmom.

Každý Slovák má svojho hrdinu SNP resp protifašistického odboja, pre mňa je to pán Karvaš.

https://www.aktuality.sk/clanok/260330/najvyraznejsie-osobnosti-snp-ludia-ktori-pridali-ruku-k-oslobodeniu-slovenska/

Pane Ulrichu. Vy jste nepochopil smysl blogu. Nejde o přivlastňováni SNP, ale o to, že komunisté vraždili hrdiny protinacisického odboje.

velmi nepřesný článek, je nutno jmenovat konkrétní viníky přehmatů

Nazývat vraždy přehmaty chce už hodně silný žaludek.

Náš pan president vyznamenává staré bolševiky, estébáky a kdejakou svoloč. Na tyto hrdiny už mu tak nějak nezbývá.

Až odejde, bude třeba vyvětrat.

Karma Honzo.

Tak skupina Tří králů byla pozitivně hodnocena například v Československé vlastivědě z r. 1969. Pouze tzv. buržoaznímu odboji bylo vytýkáno (ne v oné publikaci), že chtěl jenom a pouze obnovit poměry první republiky. Nic z toho nebyla pravda.

Další věcí je, že každou chvíli to bylo trochu jinak. Znáte to: TGM jednou byl, jednou nebyl, pak trochu byl atd.

A s TGM: V r. 1968 ho jeden sovětský historik napadl za věci (třeba že dal peníze Savinkovi na provedení atentátu na Lenina atd., že se nechal titulovat jako pán Sibiře ), proti čemuž se ostře ohradili Kácl a Olivová (asi správně), za nějž bychom ho dnes velmi chválili, že ano. Zcela jistě naopak budeme nesouhlasit s Věrou Olivovou, že vyzdvihla TGM v tom, když psal,že slovanské a pobaltské národy se musí přimknout k bolševickému Rusku, aby mohli lépe vzdorovat Německu a Rakousku.

Slovenské národní povstání se přihlásilo k předválečnému Československu a jeho velitelé, generálové Viest a Golian se jednoznačně hlásili k exilové vládě v Londýně. Právě díky tomu bylo Slovensko po skončení války bráno jako země, která se nacistům vzepřela. To ale komunistům vůbec nesedělo. Jim se prozápadní odboj velice nehodil a potřebovali se skutečných hrdinů SNP zbavit.

Naopak, později se na Slovensku stal předsedou Svazu protifašistických bojovníků bývalý důstojník POHG, což byla obdoba německých Einsatz Gruppen. Ten člověk po válce chytře otočil o stoosmdesát stupňů a najednou z něj byl kovaný komunista a "největší partyzán". Podobné zrůdy už vůbec nepotřebovaly svědky z řad opravdových hrdinů povstání. Znal jsem jednoho staršího člověka, který v povstání byl, ale za živý svět nechtěl mít nic společného se Svazem protifašistických bojovníků. Když jsem se ho ptal, co si myslí o tom předsedovi, tak řekl na jeho adresu strašná slova. V podstatě svědectví o jeho zrůdnosti.

...

Z Bratislavy jsou taky známé historky, že Gustav Husák, za války dobře žijící mladý pán, advokát, příslušník smetánky a zároveň salonní komunista, posedával a popíjel ve stejné kavárně, jako ministr vnitra Slovenského štátu Šaňo Mach. Ten byl po válce dlouho ve vězení, tuším že se dostal na svobodu v šedesátých letech. Husák si budoval legendu, že byl jaksi asi jen on sám "nejvýznamnějším protagonistou" SNP. Když se to Šaňo Mach dozvěděl, vzkázal Husákovi s břitkou ironií, že nevěděl že ti veselí, blahobytní mladíci, co tam v té kavárně pravidelně chlastali, přitom připravovali povstání. Že prý kdyby to tušil, určitě by se k tomu jejich povstání přidal

A velká karma, Jene