Britský politik právem vytkl Masarykovi konstrukci českých dějin

České televizi patří velký dík za seriál České století. První díl Veliké bourání (1918) předčil mé očekávání, a byl jedním slovem vynikající. Vyhnul se prázdné oslavě masarykovského tatíčkovství a představil historii pravdivou a ne v zájmu někoho upravenou. Úžasná byla scéna rozhovoru mezi Davidem Lloydem George a Tomášem Garrigue Masarykem, ve které budoucí československý prezident tahal za kratší konec a argumentačně nestačil.

Významný britský politik, ministr financí a od roku 1916 britský premiér David Lloyd Masaryka při setkání na začátku I. světové války nešetřil. Právem mu vytkl jim hlásané absurdní historické nesmysly ohledně české státnosti. Například tvrzení, že Češi měli svůj stát již v 7. století, je lživé. Tehdy údajně naše území dorazil franský kupec Sámo a založil hrad Vogatisburg, o kterém nikdo neví, kde stál. Slované žijící tehdy na území Čech a Moravy v té době neuměli číst ani psát a údajný kmenový svaz vedený Sámem nelze v žádném případě považovat za stát, protože mu atributy státu jako například fungující státní správa, školství atd., chyběly.

Mezi další násilné konstrukce patří názory, že Velká Morava byl prvním společným státem Čechů a Slováků a teorie tzv. československého národa. V 9. století žádní Češi a Slováci neexistovali a na území Velké Moravy žilo slovanské obyvatelstvo, které o nějakých Češích a Slovácích nemělo ani potuchy. A k československému národu podotkl Lloyd George, že „Slováci jistě ani nemají tušení, že jsou součástí něčeho takového.“ Koneckonců tuto myšlenku Slováci nikdy nepřijali a dávali to Čechům opakovaně důrazně najevo. Lloyd George byl proto skeptický k vzniku Československa a také Jugoslávie, a dával najevo přesvědčení, že soužití „husitských“ Čechů (drtivá většina Čechů se tehdy ve skutečnosti hlásila k římskému katolictví) a katolických Slováků, v druhém případě pak pravoslavných Srbů a katolických Chorvatů, nic dobrého nepřinese. Nakonec se ukázalo, že měl pravdu.

Těžko říct, jestli Masaryk byl o svých mylných názorech přesvědčen nebo zmíněné historické představy propagoval čistě účelově. On sám totiž dříve zastával postoje, že velikost národa nelze budovat na dějinných podvodech. To dokazuje i jeho boj proti pravosti rukopisů Královedvorského a Zelenohorského, které měly být vzácné literární památky staroslovanského písemnictví, ale později odborné expertízy jasně prokázaly, že jsou to padělky. Budoucí první československý prezident razil zásadu, že historii nelze vylepšovat, v rozporu s pravdou, pomocí podvodu.

Bohužel jeho dřívější postoje znectila i poválečná první Československá republika, když její oficiální propaganda bagatelizovala fakt, že velká většina Čechů bojovala v I. světové válce v rakousko-uherské armádě. Přitom v jejich řadách jich padlo 138 tisíc, což je víc, než počet Čechů v ruských, francouzských a italských legiích.

Na závěr pak zajímavá kritika rozbití Rakouska-Uherska z úst absolutně nečekaných, avšak povolaných. „Kdyby táta tušil, jak to všechno dopadne, tak by se šel Karlovi Habsburskému osobně omluvit.“ - Jan Masaryk po únorovém komunistickém puči 1948.

http://www.youtube.com/watch?v=uWB6tikVSdw&feature=youtu.be

http://zpravy.idnes.cz/cesi-bojovali-hrdinne-za-rakousko-uhersko-ale-prvni-republika-to-tutlala-1qb-/kavarna.aspx?c=A081026_232405_kavarna_sim