Olympiáda v Soči, byrokracie, chaos a šikana

Franta je velký milovník zimních olympiád. Od roku 2002 v Salt Lake City nechyběl na žádné z nich a letos byl i v Soči. Dlouho jsme se neviděli, až nedávno v masnejch, a tak dali řeč. Zatímco z výkonu českých sportovců byl nadšený, o samotných hrách prohlásil, že byly nejhorší, které zažil.

Začalo to podle něj už na letišti. Když řekl, taxikáři jméno hotelu, tak ten nevěděl, kde to je, a tak bloudili po městě skoro dvě hodiny, než ho našli. Řidič taxíku nakonec přiznal, že není místní, je odkud si z Rostova na Donu a tady si přijel jenom vydělat nějakej ten rublík navíc. I když?

„No, po té hrůze po mně chtěl ještě dolary. V hotelu mně pak dorazila recepční. Než mně ubytovala, tak si kopírovala celý můj pas a to i prázdné stránky. Něco tak strašného jsem nikde jinde nezažil. A teď tam jednou přijela skupina Japonců, Recepční jim podle jejich nepochopitelného zvyku kopírovala pasy a já chtěl klíč od pokoje. Tak mně zpočátku odbyla, že musím počkat, protože má práci. To už jsem nevydržel a strašně ji seřval. Pak si tedy dala říct a dala mně klíč,“ řekl Franta.

Další hotelový příběh je také zajímavý. „Sedíme s kamarádem v hotelové hale a najednou mně zvonil mobil. Tak já jsem prostě vyšel ven z hotelu, mluvím a pak se chci vrátit. Nějakej z ostrahy mně zastoupil cestu a řekl bumažku. Tedy že chce vidět průkaz hosta. Já ho neměl, ale on mně sakra viděl, jak vycházím z hotelu, takže mu snad mělo být jasné, že tam patřím. Ne, nebylo, takže jsem musel zavolat kolegovi, aby mně ji přinesl, a já se pak konečně dostal zpátky,“ přiblížil kamarád další „zajímavou“ příhodu.

S neochotou se setkal i v nějakém pekařství. „Prodavačka venku kouřila a někomu volala z mobilu tak jsem ji poprosil, jestli by se mně nemohla věnovat. A ona mě okřikla, ať ji neobtěžuji, že přece vidím, že telefonuje. Obecně úroveň služeb je tam horší, než u nás nebo na Západě,“ zdůraznil Franta.

Na druhé straně ocenil krásná moderní sportoviště. „Jenomže stačí vyjet kousek za Soči a člověk narazí na typické ruské vesnice, tedy zchátralé baráky v hrozném stavu. A to nám tam také radili, ať raději ven ze Soči moc nejezdíme, že to tam nemusí být bezpečné. S ničím takovým, jsem se jinde nesetkal,“ řekl kamarád.

Na námitku, že naši sportovci si Soči chválili, odpověděl: „Pohled sportovce a návštěvníka může být jiný. A také to není úplně pravda. Třeba biatlonisté si stěžovali na ubytování a Martině Sáblíkové se nelíbilo, že většina tzv. dobrovolníků, kteří měli pomáhat sportovců a návštěvníkům, neznala angličtinu. To mohu potvrdit, když na ně člověk promluvil anglicky, tak civěli jak telata na nová vrata.“

Nemám důvod Frantovi nevěřit. On na rozdíl od placených putinovských propagandistů v Soči byl, takže ví, o čem mluví. Dokázal jasně, že řeči o údajně skvělé zorganizované olympiádě, jsou obyčejnou lží. Já rovněž názory těch, co v životě byli nejdále ve Zlámané Lhotě, neberu vážně. Nezajímají mě.