Zákaz kouření v restauracích je útokem na lidskou svobodu

Jsem rád, že naše země je jedním z mála posledních ostrůvků normálnosti v Evropě, kde se ponechává na majitelích pohostinství, jestli ve svých podnicích dovolí kouřit nebo ne. Bohužel, většina našich poslanců se rozhodla, že svoboda podnikání v hospodách platit nebude a kouření v nich chtějí vrchnostenským rozkazem zakázat. To je špatně.

Nutno dodat, že tato mánie, která prý v zájmu jakéhosi obecného dobra a našeho zdraví chce rozhodovat, jestli si smíme či nesmíme v hospodách zapálit, zasáhla celý svět. V barech, kavárnách, restauracích atd. si nesmíte dát cigaretu například v USA, velké většině evropských zemí a také v Rusku, které se někteří lidé snaží dávat vzor normálnosti. Jak je vidět, není tomu tak.

Ale já bych byl hrozně rád, kdyby Česká republika zůstala v tomhle ohledu takovou oázou zdravého rozumu a nechala na majitelích hospod, jestli v nich dovolí kouřit nebo ne. Mně se současný zákon, který respektuje podnikatelskou svobodu, líbí. Pěkně to řekl předseda ODS Petr Fiala: „Já jsem nekuřák, a vyhledávám nekuřácké restaurace, ale podle mého názoru je záležitostí majitele, jestli ve svých restauracích dovolí kouřit nebo ne.“

Ano to je správný pravicový přístup respektující svobodu jednotlivce. Nesnažme se pod záminkou jakéhosi obecného blaha vnucovat lidem, co smí a nesmí. V tomto případě je to útok na lidskou svobodu. Já jsem občasný kuřák, doma si nezapálím, ale v hospodě ano.  Ale respektuji fakt, že někteří hospodští si kouření ve svých podnicích nepřejí. Na to mají právo. V současné době je poměrně dost nekuřáckých restaurací, tak ať si každý vybere tu svoji.

Navíc, jak jsem slyšel, náš protikuřácký zákon má být ještě tvrdší než v jiných zemích. Třeba ve Španělsku nebo Irsku je zakázáno kouření uvnitř restaurací, ale venku na zahrádkách si hosté zapálit smí. U nás by se údajně nesmělo kouřit ani tam.

Když už jsem zmínil Irsko, tak z něj mám jednu veselou příhodu. V době, kdy už se tam v pubech apod. zapálit cigaretu nesmělo, si můj kamarád z Českých Budějovic někde v Dublinu všiml, že v jedné hospodě lidé normálně kouří. Tak šel dovnitř, protože ho to zajímalo, a tam mu personál řekl, že to je soukromý klub. Zeptal se tedy, jestli se i on může stát jeho členem. Oni na to, že ano a členský poplatek stojí jako jedno pivo. Tak zaplatil, sedl si, a oni mu přinesli pivo s tím, že ho vítají coby nového člena a jako pozornost podniku dostává zdarma jedno pivo.