Lež století! Rusové nám v roce 1938 nechtěli přijít na pomoc!

Na první pohled senzace, avšak ruské komunistické křivárny by nás překvapit neměly.  V příloze knihy Ladislava Feirabenda Beneš mezi Londýnem a Moskvou popisuje blízký spolupracovník T. G. Masaryka Ivan Herben, který strávil válku v nacistickém koncentráku, rozhovor s prezidentem Edvardem Benešem v červnu 1945 na Pražském hradě, který se tehdy mimořádně rozčílil, takže musel jít do zahrady na čerstvý vzduch.  

„Tam jsme se procházeli sami dva a prezident znovu a znovu opakoval, že má nyní diplomatické dokumenty o tom, že Sověty nás za Mnichova zradily stejně jako Daladier a Chamberlain a že vůbec neměly v úmyslu nám pomoci. Že jejich ochota byla předstíraná a byl to pouze obvyklý komunistický trik. „Já to dokážu. Já odhalím ten podvod sovětské diplomacie a našich komunistů,“ vykřikoval prezident s pěstmi zaťatými nad hlavou, jak jsem ho nikdy v životě předtím neviděl.“

Tato příhoda je také popsána v knize Františka Augusta a Jana Beneše Ve znamení temna s podtitulem Sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918 – 1969. Mám za to, že Beneš má pravdu, už z toho prostého důvodu, že neměl proč lhát. To, že Rusové jenom blafovali a jejich vůdce - krvavý komunistický diktátor Josef Stalin vůbec neměl zájem skutečně Československu pomoci, dosvědčují i další přímé a nepřímé důkazy.

Tak například Kreml v jedné depeši nabádá sovětského vyslance v Praze Alexandrovského, aby československým zástupcům sice řekl, že Sovětský svaz je ochoten nám přijít na pomoc proti hitlerovskému Německu, ale aby se v žádném případě k ničemu konkrétnímu nezavazoval.

Stalin dobře věděl, že Rudá armáda se k nám nemá jak dostat, protože tehdejší Československo nemělo se SSSR přímé hranice a Polsko i Rumunsko nechtělo pustit ruské vojáky přes své území, čemuž se ovšem kvůli zločinnému charakteru sovětského režimu, nelze divit. Takže Stalin si řekl, slibem nezarmoutíš a naše reakce by se dala popsat asi takto, „sliby se slibují, blázni se radují.“

Pravdou je, že na přímou otázku prezidenta Beneše, jak konkrétně nám tedy Sovětský svaz pomůže, odpověděl vyslanec Alexandrovskij velmi mlhavě a neurčitě. To potvrzuje ve svých politických vzpomínkách i významný prvorepublikový politik Feirabend.

To, že Sovětský svaz se staral hlavně o expanzi směrem na Západ a nikoliv naše blaho, dokazuje i pakt Ribbentrop-Molotov ze srpna 1939, která Rusům zaručila kořist v podobě východního Polska, Pobaltí a rumunské Besarábie. Důsledkem této dohody dvou gangsterů bylo také to, že bolševické Rusko diplomaticky uznalo tzv. Slovenský štát, což byl spojenec nacistického Německa, legalizovalo tak rozbití Československa a z Moskvy se musel poroučet vyslanec čs. zahraniční vlády v Londýně.

Takže ano, Sovětský svaz nám v září 1938 ve skutečnosti nechtěl pomoci, lidem jenom lhal a dával neurčité sliby.