Výročí okupace Pobaltí aneb Putin v Hitlerových stopách.

Pobaltí si připomíná smutné výročí. Před 75 lety 15. června 1940 vtrhly ruské bolševické hordy do Litvy. Pak následovaly Lotyšsko a Estonsko. Kreml ovšem hrozí terorem těmto zemím i v současnosti.

Rusové se v komunistické éře vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí zločinu genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů z celkového počtu obyvatel, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.

Nelze se tomu divit, vždyť výsledkem pouhé roční ruské okupace Litvy, Lotyšska a Estonska v letech 1940-41 bylo ruskými komunisty 170 tisíc zavražděných lidí, což v poměru k počtu obyvatel předčí ztráty Československa za nacistické okupace v letech 1939 – 1945.

a také prudký pokles průmyslové výroby i zemědělské produkce. Pobalťanům se za ruské nadvlády razantně snížila životní úroveň, obchody dříve plné zboží začaly být prázdné a objevily se pro socialismus typické fronty. I když za nedostatek zboží v Pobaltí mohly i komunistické špičky z jiných míst Sovětského svazu, které zde skupovaly to, co u nich doma kvůli předchozí komunistické devastaci už nebylo k dostání.

Moji Kritici namítají, že účelově zaměňuji Rusko za Sovětský svaz. Nikoliv. Současné putinovské Rusko se hlásí k odkazu SSSR a Rusové nebo lidé jednající v duchu ruského šovinismu říznutého rudou příchutí tuto zemi ovládali. Podle Dějin Ruska 20. století, které editoval profesor Andrej Zubov, tvořili jednotky sovětského komunistického gestapa NKVD z 77% etničtí Rusové, čili svádění komunistických zločinů na neruské národnosti SSSR neobstojí.

Pobaltské republiky se také staly obětí násilné rusifikace. V základních školách se děti musely většinu předmětů učit v ruštině a nikoliv v litevštině, estonštině a lotyšštině. Diplomové práce na univerzitách v Pobaltí musely být vypracovány v ruštině.

Důkazy ruských komunistických zločinů

Důkazy o ruských komunistických zvěrstvech obsahuje kniha spisovatele Jana Beneše Zločin genocidy s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR. Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Řada těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.

V Panevežysu nastal při ústupu Rusů další masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.
Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, byly mu vypíchány oči a uřezáno pohlaví.
Na krutost bolševiků vzpomíná i Litevka Malvina Pranaitieneová. „Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami jsem cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu jsme nedostávaly nic.“ Jako cesta do Osvětimi, že.
Nakonec je po začátku války odvedli  z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako osvoboditele. Nutno říct, že Němci -vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnout a ošetřit lékařem.

Roman Joch kdysi v jednom svém příspěvku napsal, že české země okupovali Němci a Češi proto vítali Rusy jako osvoboditele, Pobaltí okupovali Rusové a tak místní obyvatelé vítali Němce jako osvoboditele. To normální lidé chápou.

Zneužívání ruské menšiny v Pobaltí

Pravdou je, že ruský prezident Vladimír Putin se zhlédl v Adolfu Hitlerovi a v případě pobaltských republik kopíruje nacistického diktátora v jeho agresivitě vůči Československu na podzim roku 1938. Zásadním shodným znakem je v obou případech zneužívání národnostní menšiny. Je známou skutečností, že hitlerovské Německo mohutně šířilo nesmysly o útlaku Němců v Sudetech a teroru vůči nim ze strany české většiny. Současná putinovská propaganda si počíná naprosto stejně ohledně Rusů v Pobaltí.

V dalším kole začaly ze strany Německa výhružky vůči naší vlasti. K tomu samému už sáhli také Rusové, kteří rovněž hrozí Litevcům, Lotyšům a Estoncům násilím.

V českém pohraničí později začala hybridní válka, kdy jednotky tzv. sudetoněmeckého Freikorpsu (něco jako dobrovolnické sbory, v nich sloužili i němečtí vojáci z Říše bez označení) útočily na čs. ozbrojené složky a terorizovaly místní české obyvatelstvo. K tomu ještě v Pobaltí nedošlo, nicméně vynikající světový šachista a zásadní oponent současného Kremlu Garri Kasparov ve výborném rozhovoru pro Reflex tuto možnost připustil. Podle něj si Putin přímý vojenský útok na členské státy NATO nedovolí, nicméně vyslání nějakých těch zelených mužiků u něho vyloučit nelze. Tomu je ovšem třeba zabránit i za cenu drastických opatření vůči Rusům v Pobaltí.

Rusové mají v Pobaltí standardní menšinová práva obvyklá i v jiných zemích. Je také třeba rozlišovat mezi Rusy a jejich potomky, kteří tam žili do roku 1940 a těmi, kteří se tam přistěhovali za ruské komunistické okupace v letech 1940 - 91. Ti první dostali tamní státní občanství bez problémů, ti druzí je dostávají postupně po splnění zákonem stanovených podmínek, které se od těch českých moc neliší, tedy se například vyžadují složení zkoušky ze státního jazyka a slibu věrnosti příslušné pobaltské republice. Právě problematiku státního občanství muselo Pobaltí upravit tak, aby bylo kompatibilní s právem Evropské unie, což se stalo.     
V Pobaltí existují ruské školy, ruská média, ruské kulturní instituce a rusky se mluví zcela svobodně. Všude, kde žije ruská menšina, jsou k dostání noviny a časopisy v ruštině. Rusky vysílají i místní televize a rádia.

Důležitým argumentem Čechů proti německé propagandě byl fakt, že v čs. vládách byli i němečtí ministři. A Lotyši mohou právem namítnout, jaký je to u nás útlak ruské menšiny, když primátorem hlavního města Rigy je etnický Rus Nil Ušakov.

Sovětský komunistický režim v Pobaltí v ruské režii byl stejně zločinný jako nacistická nadvláda nad českými zeměmi. Češi, kteří problém s německou menšinou vyřešili odsunem, nemají morální právo radit Pobaltí, jak má zacházet s tamními Rusy. Kdyby nějaký místní Beneš prohlásil, že ruský problém je třeba vylikvidovat, nedalo by se nic namítnout. Estonci, Lotyši a Litevci se tedy ke svým Rusům, zachovali ještě velkoryse, když je nevyhnali z jejich domovů a nesebrali jim majetky.

Těžko však lze chápat Čechy tedy, kteří v minulém století zažili dvojí okupaci své země, nepřátelské tanky v ulicích svých měst v březnu 1939 a v srpnu 1968, ale přesto v Pobaltí fandí potenciálním agresorům a zločincům, kteří chtějí přepadnout cizí země. Normální člověk přece přeje úspěch obětem, nikoliv násilníkům. Naštěstí takových bezcitných sobeckých gaunerů moc není.  O nich také platí, že by potřebovali ještě zažít nějakou tu okupaci a minimálně pár zavřených ze svých rodin, na vlastní kůži, aby se probrali.