Svatý Václav nám otevřel cestu do vyspělé Evropy

Význam tohoto panovníka si mnozí neuvědomují. Ale on byl první, který přijetím latinského křesťanství a vůbec západní civilizace zajistil budoucnost českého státu. Byl to moudrý a prozíravý vládce.

Křesťanské legendy z něho udělaly tak dokonalou bytost, až se tomu člověk zdráhá věřit. Podle nich vykupoval lidi z otroctví, dával chudáků, šaty a jídlo. Zkrátka ctnost ctností, řeklo by se.

Kníže Václav si jako první uvědomil, že je potřeba nějakého normálního soužití s mocným sousedem - Svatou říši Římskou, respektive Německem. Nedá se říci, že byl zbabělec, protože vpádu německého vojska tvrdě čelil, jenomže pochopil, že proti přesile nic nezmůže a tak se s římským králem Jindřichem Ptáčníkem domluvil na mírových podmínkách. Pochopil, že pro budoucnost české země jsou přijetí latinského křesťanství a západní civilizace nezbytné. Budoucnost mu dala za pravdu.

Jeho pozemský život byl poměrně krátký. Současní historici uvádějí, že Svatý Václav se narodil zřejmě v roce 907 a zavražděn svým bratrem Boleslavem byl 28. září 935 ve Staré Boleslavi. Nicméně i kníže Boleslav I pochopil, že Václavova cesta byla správná, také nakonec uzavřel s římskými panovníky mír za pravidelně odváděný poplatek. České země se také staly součástí Svaté říše římské, což jim velmi prospělo. V roce 955 se po boku římského vojska zúčastnil výpravy proti Maďarům, které pomohl porazit v bitvě na řece Lechu, za panování jeho syna Boleslava II. bylo v Praze založeno v roce 973 založeno pražské biskupství a u něho církevní škola, což významně přispělo k rozvoji vzdělanosti. V roce 993 pak byl v Břevnově založen první mužský klášter v českých zemích, do kterého biskup Vojtěch povolal Řád benediktýnů.

Česká knížata a králové sice s německými sousedy často válčili, ale daleko delší doby s nimi žili v míru a snažili se pro sebe také něco získat. V roce 1212 z toho byl dědičný královský titul, který Přemyslu Otakaru I. udělil římský císař Fridrich II. v listině známé jako Zlatá bula sicilská. Čeští panovníci také patřili mezi přední vládce v Říši, důkazem toho je, že náleželi mezi čtyři světské volitele římského krále. Římská říše nám trvale zprostředkovala vyšší západní kulturu, němečtí kolonisté u nás zakládali města, zavedli vyspělá řemesla, a naučili nás modernímu zemědělskému hospodaření.

Svatý Václav tedy nebyl žádný proněmecký kolaborant, ale moudrý a prozíravý vládce, který pochopil, co je pro jeho zemi nejlepší. I proto je uctíván jako respektovaný světec. Velikým svatováclavským ctitelem byl také Mistr Jan Hus, který v den jeho svátku o něm dvakrát kázal. Se svatováclavským kopím táhla do boje také husitská vojska.  V roce 1929 při slavení domnělého tisíciletého výročí Václavovy smrti (tehdy se obecně přijímala teze, že Václav byl zavražděn v roce 929), byl osmý jezdecký pluk Československé armády za účasti prezidenta T. G. Masaryka slavnostně na Václavském náměstí v Praze přejmenován na pluk knížete Václava Svatého. A Svatováclavský chorál byl vždy pro Čechy velkou vzpruhou.  Jeho význam si uvědomil i básník František Halas, který v těžkých podzimních dnech roku 1938 takto povzbuzoval zrazený a ponížený český národ.

Kůň bronzový kůň Václavův
se včera v noci třás
a kníže kopí potěžkal
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál