Máme historické příklady a mnozí se chovají, jako by nebyly. Rusko má a vždy mělo imperialistické choutky. Vždyť car se nazýval imperátorem. Putin rozumí Rusku a podle toho se chová. My Rusku nerozumíme a je možné, že na to doplatíme. Rusko rozumí pouze síle. Buď Ukrajině začneme opravdu pomáhat a ne jen pomoc slibovat, nebo se připravme na třetí světovou a na tu nejsme připraveni. Rusko zavedlo výrobu podřízenou válce a my se dohadujeme, proč nejsme schopni vyrábět munici. S cepy

to už nepůjde.

Vašek

Přesně. Evropské banky údajně nechtějí úvěrovat zbrojařské podniky.

Karma. Dopředu všem příznivcům Ruska: Je právo každého státu si na své území pozvat cizí vojáky.

Přesně tak, a nemusí to být ani v rámci NATO.

Západ se v roce 1938 také snažil vyhnout konfliktu s Německem. Chcimíři jsou holt nepoučitelní.

Macron jen sondoval, jakou reakci tem výstřel vyvolá. Zcela vážně to rozhodně nemyslel. Takový hlupák rozhodně není.

Mimochodem, po Evropě se toulá cca 1,5 milionů Ukrajinců vojenského věku a nevím, jak by nějaká vláda EU odůvodnila svým občanům , kdyby chtěla poslat na smrt své vojáky a ty z Ukrajiny nechala na svém území bez povšimnutí.

Po světě se toulají miliony Rusů v odvodovém věku.

Winston Churchill blahé paměti byl svého času také nazýván válečným štváčem, inu chcimíři se nemění.

Zdá se, že všechno je jinak. Z Elysejského paláce už přichází "dovysvětlení". Macron neměl na mysli vojáky do prvního sledu, ale spíše jen nějaké specialisty na pomoc při odminování, nebo při obsluze složitějších zařízení. Zlí jazykové tvrdí, že tím narážel na německého kancléře Scholze, který neochotu dodat Ukrajině rakety Taurus zdůvodňuje tím, že by tam s nimi musel poslat i specialisty k obsluze.

Jeden dotaz bych měl, proč jste před léty nepsal podobné články když NATO pod vedením USA válčilo v Afganistanu, nebo bombardovalo Srbsko. Pokud podporujete vojenskou účast ostatních evropských států na Ukrajině, máte možnost se osobně zúčastnit. Ale to asi nehrozí, šlo by tam tzv. o kejhák.

Též to máte drobet pomotané, jen v opačném gardu, než většina zdejších klávesových ,,bivojů"

NATO podle svého generálního tajemníka nemá v plánu vysílat vojáky členských států do války na Ukrajině.„Je těžké nevidět jeho prohlášení jen jako pokus dostat se do centra pozornosti a také odvést pozornost od nevýrazných výsledků Paříže v pomoci Ukrajině. Tamní pomoc Ukrajině celkově dosáhla 0,07 procenta francouzského HDP, což je jedna z nejnižších v Evropě (ve srovnání s 0,55 procenta ve Spojeném království a 0,69 procenta v Polsku),“ podotýká Galeotti.

Stoltenberg je na odchodu a tak může tvrdit leccos. Je jasné že bez živé síly NATO Ukrajina padne. Jen se to pomalu začíná "servírovat", uvidíme jak budou měnit názory Fiala, Černochová ... Nemusíte Macrona obdivovat ale je dnes v Evropě výraznější osobnost? V Německu rozhodně ne.

Upřímně Macronovi moc nevěřím. Mám z něj pocit, že "toho nakecá..." a skutek utek.

Tohle by v Evropě prošlo doma málokomu, a já se tomu nedivím, odvykli jsme si žít v polarizovaném světě, kdy člověk musí mít furt za zádama schovanej klacek.

Uvidíme.

BTW:

Doteď poslala Francie na Ukrajinu 500 mil. EUR.To je ještě míň než my (1 200 mil. EUR).

Také jsem znechucen tím rozporem, co západní politici říkají a pak reálně dělají. Hlavně u Scholze a Macrona.

Chyba, Daladier byl v tehdejší francouzské politice v tzv. válečné straně. Měl ovšem na krku koaliční vládu a zemi naprosto nepřipravenou k další mocenské konfrontaci, což se také záhy ukázalo

Jedna země naprosto nepřipravená ke konfrontaci je dnešní Česká republika, a taky se to záhy ukáže

Daladier byl spíš nerozhodný, udělal spoustu chyb, a nakonec podlehl vlivu Chamberlaina.

Daladier se narodil v roce 1884 v Carpentrasu. K moci se dostal jako vůdce Radikálních socialistů v době, kdy se začala rozpadat lidová fronta. Předpokládalo se, že bude přijatelný pro všechny strany, ale poté, co v září 1938 podepsal za Francii Mnichovskou dohodu, ztratil podporu socialistů a musel se spoléhat na pravicové křídlo. Po zářijovém německém vpádu do Polska, hovořil 1. října 1939 v rozhlasovém vysílání o úmyslu Francie bojovat proti nacistickému Německu. Jeho vláda také v říjnu 1939 připravovala pomoc Finům, jež právě bojovali proti sovětské agresi.

Francouzi však k Daladierovi ztratili důvěru pro jeho nerozhodnost, o níž svědčila skutečnost, že francouzští dobrovolníci přijeli do Finska příliš pozdě, takže nemohli již nijak pomoci. Dne 20. března 1940 jeho vláda padla. Udržel se ale ve vládě jako ministr národní obrany, což se však následně ukázalo jako veliká chyba. Daladierova politika v tomto rezortu byla konzervativní. Podporovala zastaralou strategii starých francouzských generálů a Daladier se domníval, že v tomto pozdním stádiu by změna vedení způsobila přílišné zmatky.

Po porážce Francie se Daladier snažil podpořit hnutí odporu v severní Africe, byl však dopaden a odvezen zpět na území vichistické Francie. Následně byl obviněn, že Francii zavlekl do války nepřipravenou. Byl internován v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau, ale měl štěstí a válku přežil. Byl osvobozen v dubnu 1945. Edouard Daladier zemřel v Paříži v roce 1970.